Letní dovolená na sněhu - Col de Tende 2016

Přes léto je v národním kalendáři přestávka, ale v Eurocontestovém je několik soutěží pro šťastlivce, kteří mohou trávit dovolenou se soutěžním vybavením v kufru. Jedním byl Tomáš Winkler, jehož foto z Victoria Open hovoří za vše. Společně s Mírou Trskem se pak zúčastnili Lemmoncello Cupu na hranicích Francie a Itálie. Více jsem vydoloval zde:

Francie 2016.

Už je to šest let, co jsem poprvé vyrazil o prázdninách na soutěž do Francie. Vždy jsem z toho napsal článek a tak nějak doufal, že někdo pojede s námi. Tomáš zatím nevynechal, na rozdíl ode mně. A tak jsem vlastně ani nechtěl nic psát, protože inspirace se nějak míjí účinkem. Jenomže Richard je neobytný a pořád mě bombarduje maily, abych něco napsal. Tak tady to máte:

Letos v zimě jsem se rozhodl, že pojedu jen na jednu soutěž a to na Lemoncello Cup. Moje cesta začala ve středu 13.7. 2016. V Liberci bylo krásně, 26°C. Hned za hranicemi začalo vytrvale pršet a pršelo celou cestu přes Německo i Rakousko. Ve Švýcarsku pršet přestalo a začalo sněžit! Teploměr totiž vytrvale ukazoval čím dál tím méně °C, až se zastavil na 0,5 °C. Všude bílo, zasněžený auta a dokonce začal být sníh i na silnici. Vidět Sant Moritz pod sněhem jsem si vždycky přál! Jen jsem netušil, že ho uvidím uprostřed léta!

Čtvrtek jsem měl v plánu věnovat tréninku, což se mi i povedlo. Po obědě se rozfoukal jižní vítr a skoro dvě hodiny jsem si polítal. Potom se začali trousit ostatní závodníci, tak začalo být na kopci husto.

V pátek po ranní registraci jsme se přesunuli na severní kopec a zhruba po dvanácté po vypuklo a začalo soutěžit! Foukal opravdu studený severák, takže se časy pohybovaly kolem 53s. Ten kdo letěl pod 50s měl dobrý čas. Po prvním kole se ukázalo, koho si kopec vybral. S Tomášem jsme letěli čas 55s a bylo to dobrý do té doby, než Tofu zaletěl 37s! Udělal nám z toho poctivou šestistovku. Tomáš jen poznamenal, že škrtací čas už máme a že se to bude už jen zlepšovat! Docela se nám i dařilo lítat pod 50s, takže jsme se škrábali ve startovní listině směrem vzhůru. V pátek kole jsem si ale vychutnal pořádný sračky, takže čas 61s na 47s mě opět srazilo dolů. Po pátku byl Tomáš 15. a já 20.

V sobotu se po ránu čekalo na jižním svahu až se rozfouká, ale protože severní vítr zesílil, pořadatelé se přesunuli na severní svah. Odlétaly se tři kola, a protože se mi docela dařilo, doufal jsem v malý postup ve startovní listině. Tomáš se díky neochvějnému seknutí v prvním průletu šestého kola a následných dvou kol bez vzduchu vydal ve startovní listině opačným směrem, takže po sobotě byl Tomáš 25. a já 17. Je zajímavý, že dostat se o několik příček dolů není tak těžké, jako se dostat nahoru.

Sobotní banket proběhl v přátelském duchu. Nacpat si nácek v 11 hodin večer, tak to nemá chybu! Jak by řekl Dan, do rána jsem stihl ještě tři porody!

V neděli to vypadalo, že se už lítat nebude, ale pořadatelé nakonec z kopce vymáčkli ještě další dvě kola. Kdyby tak dlouho nečekali, až po desátém průletu naberou výšku a přistanou, odlítalo by se ještě jedno kolo. V devátém kole jsme oba zaletěli průměrné časy, ale v desátém kole si Tomáš spravil chuť. Dostal mega vzduch, takže zaletěl čas 42.92s což bylo o pět sekund méně, než do té doby nejlepší čas. Nakonec z toho bylo jen 995 bodů, ale to Tomáše vyneslo na celkové 19. místo. Po mých dvou spíše podprůměrných kolech, jsem skončil na celkovém 20. místě.

Po vyhlášení výsledků a rozloučením se se stejně postiženými lidmi jako jsem já, se Tomáš vydal směrem k domovu a já pokračoval v cestě na Azurové pobřeží provoněné levandulí. Čekal mě ještě týden dovolené. 

M.Trsek.

Více foto opět u Tomáše

Vysmátá Řetová 2016

Když windguru začal prorokovat vítr na naši sobotní soutěž, tajně jsem doufal, že něco z pátečního silného západního větru zůstane na sobotu. Bohužel předpovědi už jsou ve finále proklatě přesné a doufání se stává stále naivnější. V sobotním ránu se skalní příznivci sešli většinou rovnou přímo na kopci nad Řetovou. Létání v termice šlo v pohodě, postupně všichni pochopili, že musí opravdu vysypat všechen balast, který měli v érech z pátečního tréninku a pak se v mírném vánku dá nastoupat a energii proměnit ve čtyři až šest průletů na bázi. Dopoledne jsme prožili v nadějné náladě, že až „se to profoukne odspoda“, začneme závodit. Soutěživé typy se při chvíli trvajícím poryvu dožadovaly začátku, ale málokdo byl schopen zaletět deset průletů z jakkoliv velkého náletu. Trénování probíhalo takovým tempem, že Tomáš nestačil ani zapnout svoje nové Shinto, naštěstí umělo letět samo a zem byla po dešti měkká. Míra zase trénoval do posledního voltu a tak v poslední zatáčce už se jeho serva odmítla spokojit s 3,1V a začala stávkovat, přestože nadšeně mával vysílačem a pokřikoval, už mu ani nezamávala. Jeho Pitbull je ale dobře vycvičený a tak po několika okruzích skotačivě přistál a ani nemusí k veterináři. No není nad to mít telemetrii   ...v kufru.

Dopoledne uběhlo v přátelské špičkovací atmosféře, s houbařením, vyprávěním jak to včera lítalo, svačiny ubývaly a vítr sice zesílil, že i břízy šuměly, jenže chvílemi se dalo sotva letět. Všichni jsme věděli, že lepší podmínky nebudou a pokud nezačneme soutěžit teď, budeme muset domů a tam čeká nejen práce ;-) A tak jsme nezávazně zkusili, jak to soutěžení půjde. Nešlo ani moc o čas, ale doletět všech deset průletů. Lokální úpravou jsme zavedli pravidlo, že každý si hází sám, horizont jsme neměřili a mohli tak nořit až na konec louky skoro do pšenice. První tři kola bylo otázkou prestiže doletět a nefňukat, na opravy jsme si nehráli a vlastně to nebylo potřeba i díky často mistrovské pilotáži. Časy se pohybovaly mezi 65 a 105 sec., což trochu dělalo problém startérovi, který tak velká čísla těžko zpracovával. Padl i návrh, že bychom si mohli zvonit sami, to znamená doběhnout na bázi, zazvonit si a zase zpátky, při té rychlosti by to skoro i šlo. Bavili jsme se u toho létání náramně, vzájemně se hecovali, většinou se přistávalo pod kopcem, tak se každý prošel a nahoru nesl víc než jeden model. Teprve ve čtvrtém kole byly opravdu občas podmínky, že doletět nešlo a pár oprav bylo. Soutěživé typy zjistily, že to bude asi opravdu soutěž a začaly závodit, Radek letěl v bublince dokonce i pod minutu, čímž opět způsobil chaos startérovi přepnutému do nadminutového modu. Nakonec jsme přidali ještě páté kolo

a to už vítr opravdu stávkoval, sluníčko nás vyžíznilo a tak se všichni shodli, že v hospodě bude příjemněji, než doma. Když jsem spočítal výsledky, nestačil jsem se divit. Mimo Tomáše, kterému byl kopec nakloněn už při neřízeném tréninkovém letu, jsme se všichni vešli do rozmezí 43b. Prostě spravedlivá svahová soutěž, kterou jsme po vyhlášení společně zakončili na terase penzionu Mandl u dobrého jídla a pití. Jména, časy a body najdete ve výsledkovce, ale myslím, že vítězové jsou všichni, co dokázali prožít pohodový den na čerstvém vzduchu bez blbé nálady a handrkování o vteřiny či body. Nakonec se ukázalo, že bodů na každého zbylo docela dost.

Díky všem za pohodový den a budeme se těšit na podzim. Richard.

 Výsledky 

NockAlm 2016

                Radostně jsme očekávali náš oblíbený závod v Korutanech, kam jsme byli přihlášeni všichni naši piloti, kteří se snaží bojovat o mezinárodní body za hranicemi. Bohužel předpověď deště, chladna a bezvětří náš optimismus ochladila. Dva piloti se odhlásili předem a tak jsme nemuseli řešit, jak se podělit o postele v podkroví GeigerHutte. Náš úmysl s Radkem a Tomášem vyrazit už ráno a ve čtvrtek odpoledne si ještě zalétat na místě, jsme přehodnotili a vyrazili až před polednem. Pohled na hory v mracích a dešti ve Villachu nám dal za pravdu, že nemělo cenu ráno brzo vstávat. Paní domácí Bettina nás přivítala nám dobře známým SBS (schwarzbeeren schnaps) a u piva jsme vyčkávali na druhou část výpravy Vaška s Mírou a Jirkou. Když před půlnocí dorazili, zjistili jsme, že Vašek má levou ruku v dlaze, za sebou operaci pod narkózou a vysloužil si indiánské jméno „Ten co brousil kosu“.  Tímto nenápadně upozorňujeme, že objednané modely budou mít několik týdnů zpoždění. Ohlášené zpoždění se může změnit. 

                Ráno po snídani jsme absolvovali přivítání a breefing, auty vyšplhali o 200 metrů výš na parkoviště u Walderhutte a pak ještě dalších 150m až na hřeben. První nedočkavci zkoušeli létat na severní straně, nebyla to velká hitparáda, ale šlo to, za zády jsme měli bílou stěnu mlhy. Ta se bohužel přelila i na druhou stranu a tak nastalo představení, kdy jsme měli mraky na dosah ruky, chvílemi nebylo vidět ani na bázové rozhodčí, chvílemi se zas celé údolí otevřelo a vykouklo pár paprsků. Pak se vítr otočil a jihozápadní straně se začalo objevovat údolí, až se ukázaly i okolní kopce a okolo půl třetí už bylo možné zahájit soutěžní létání bez nebezpečí, že model zmizí v mracích. Se startovním číslem tři jsem letěl hned na začátku, vzduch sice vypadal nadějně, ale po čtvrtém průletu odešel a tak jsem doklouzal, jak se dalo a tak tak dal horizont. Tolik štěstí neměl Tomáš, který ačkoliv tentokrát opravdu chtěl, tak horizont nedal a zapsal nulu. Vašek dokázal závodit (čti seknout) i se sádrou na ruce, Radkovi přišel vzduch dost mizerný a tak naše časy okolo 60 nebyly nic ke slavení, zvlášť když pár bublinářů letělo okolo 45. Mírovi se do vzduchu moc nechtělo a když dostal opravu, radostně poskakoval jako týmový kašpárek. Vítr ustal, poslední v kole Jirka čekal 23min na startu, let odklouzal, ale dvě opravy po něm se docela svezly, zvlášť Míra s časem 48 už kalkuloval, kolik bodů ho kam vynese. Oddechli jsme si, že máme první kolo za sebou a pořadatelé s požehnáním jury rozhodli o konci soutěžního dne. Vzápětí se do vzduchu nahrnulo deset modelů a všichni létali jak o život, protože vítr zesílil. Jak je vidět, pravidlo, že do 10min po zrušení soutěže začne foukat, platí i v Rakousku. Někdo by tento meteorologický fenomén měl lépe prozkoumat, viděl bych to nejméně jako námět na diplomovou práci. 

Tak pořadatel odvolal, co odvolal a nařídil pokračovat. Po prezenci jsme začali létat další kolo, díky posunu (pro větší spravedlnost) jsem letěl tentokrát až na konci. Časy byly už vyrovnanější, většinou okolo 50, Tomáš i Radek už si spravili trochu chuť, Míra u Twiggy utrhl servo, ale opět se svezl, tentokrát s Pitbullem. Kolo se dolétalo prakticky bez oprav, ale pořadatelé už v zapadajícím slunci neměli náladu na další přesvědčování. Doufali, že ve zbylých dvou dnech ještě manko doženeme. Celé odpoledne Vašek neúnavně zdravou rukou házel, na rozdíl od Fera, který po startu modelu předvedl běh do doliny s přistáním plavmo, bohužel si dost bolestivě pochroumal pravé rameno. Díky nepřítomnosti Dana a Filipa nám zbývaly steaky, tak jsme pozvali Slováky ke grilu na parkovišti, pivo bylo v potoce od rána už vychlazené, Leo z Vídně donesl hruškovici a klobásy, tak večer proběhl v přátelské atmosféře a všichni se nakrmili dosyta. Grilování je opravdu výborně zavedená tradice, jen už by konečně někdy mohlo být víc než 10°C a nefoukat. Proto jsme se setměním sjeli k chatě a šli se někteří zahřát borůvkami SBS, jiní lepit rámečky serv zdánlivě pomalulepícím vteřiňákem. Možná se na modelbazaru objeví inzerát : Vyměním vteřinové lepidlo za pětiminutový epoxy. Zn.: Nestíhám lepit.

Předpověď na sobotu slibovala dopoledne vítr, ale odpoledne už déšť. Pořadatelé neváhali, soutěžící už vůbec ne a tak jsme před devátou byli už na hřebenu. Větru bylo opravdu dost, Radek zkoušel DS, ale když se jeho reflexní plástev v horním oblouku začínala ztrácet v mlze, dal klapky a rychle bezpečně přistál. Údolí se začalo zavírat, Míra s Tomášem také v jednu chvíli vypadli z mraku jak Maverick v Topgunu a manévrováním blízko kolem hlavy rychle dostali éra na zem. Mně se to plochou vývrtkou podařilo taky, naštěstí vřes byl milosrdný. Dál už jen stručně. Čekáme v mlze. Stavíme báze. Čekáme v mlze. Létáme v díře. Kvapem přistáváme. Čekáme v mlze. Balíme éra. Čekáme v mlze. Balíme báze. V mlze už nečekáme a v deštíku jdeme do auta, do údolí, do hospody. Čekáme v hospodě. Prší. Čekáme v hospodě. Obědváme. Čekáme v hospodě. Neprší. Čekáme v hospodě. Kopec je v mracích. Čekáme v hospodě. Pořadatel jede telefonovat meteorkářům na letišti. Čekáme v hospodě. Balíme věci do auta. Čekáme v hospodě. Pořadatel nemá dobré zprávy, v neděli má být ještě hůř. Tak už nečekáme, proběhne vyhlášení výsledků a vyrážíme na cestu, v Mikulově tankujeme víno, za Brnem naftu a okolo půlnoci jsme všichni doma. Míra obsadil druhé místo, já desáté, Radek jedenácté, Jirka třinácté, Vašek patnácté, ale body se žádné nikam počítat nebudou a bylo to jen přátelské polétání s kamarády na kopci. Možná to může někoho mrzet a zdát se, že je to málo. Ale taky to byl přátelský víkend 1500m nad problémy všedního dne. Když se Vašek s Ferem loučili,

každý jednou zdravou rukou a přáli si brzké uzdravení, bylo z jejich upřímnosti vidět, jak málo stačí, aby v životě nešlo jen o body do tabulky.

Tak díky všem za pohodový víkend a zas někdy příště. Richard.

Foto opět u Tomáše  

Další pohled na víkend u Fera Ruisla

Almenland Race 2016

Plankogel

Už od vydání euro kalendáře jsme měli dilema, jestli  o posledním květnovém víkendu na sever do Dánska nebo na jih do Rakouska. Některým to vyřešila neúspěšná registrace, někomu se prostě v horách líbí víc. Ve čtvrtek po poledni jsme vyrazili Vašek Vojtíšek, Dan Vltavský a já směr Vídeň a Gratz, abychom před osmou konečně viděli Almenland. Po ubytování v osvědčeném penzionu Kornreiterhaus jsme šli prozkoumat protější restauraci a pozdravit ostatní kolegy. Společenskou část soutěže jsme zvládli výborně, pak ještě potrénovali na pokoji a nad ránem šli spát. Vítejte na svahu.

Fouká    ...shora dolů ;-)

Předpověď  moc větru neslibovala, po oficiálním zahájení na Stoakogelhutte jsme se pěšky přesunuli na jižní svah, kde se létá nad údolím katolicky nebo dynamicky  za stromy. Bohužel vítr byl jen slabý, tak do 12h bylo jen volné termické poletování. Pak vítr zesiloval a začaly pokusy o soutěžní lety. Více bylo oprav než platných výsledků, hlavně proto, že pokud pilot dostane otázku Refly or not? ještě před náletem do báze, když neví jaký tam na něj čeká vzduch, tak si opravu vezme, aby neriskoval, že bude muset odploužit deset průletů v neregulérních podmínkách (čti sr... ch) Časy se pohybovaly od 52 do 80 sec, jen Dan si zařádil v bublině a utrhl se za 42. Pak ovšem pořadatelé přišli s tím, že pokud je víc než polovina oprav, kolo se ruší. Po dohadování, jestli je tím myšlena oprava nebo nula nakonec byla půl hodinová pauza a kolo zrušeno stejně.

 Po pauze jsme začali znovu, po mém letu opět pořadatelé rozhodli půl hodiny počkat, izolepou zrušit měření směru větru a kolo restartovat. Letím hned na začátku, podmínky nic moc, tak se ani příliš nesnažím nic hrotit s tím, že se to stejně nebude počítat. Jenže chyba, do třetice už se let počítal, vítr zesílil a tak se postupně časy lepšily a kolo odlétalo téměř bez oprav. V druhém  a třetím už jsou podmínky stabilní, takže někdo má bublinu a letí za 40, jiný nemá a letí 55. Vítejte na svahu.

Po třech kolech vítr opět zeslábl a tak byl soutěžní den ukončen, všichni se začali vytrácet, až nakonec zbyl krásně nahřátý kopec se zbytky větru, kde jsem si mohl natrénovat létání v DS za stromy, abych byl na další den lépe připravený. Dan už měl natrénováno z Braunsbergu a Vašek řešil, jak vysvětlit bázovým rozhodčím, že když točí, tak mají zvonit, jinak poseká. Za celý den jsme se  odměnili dobrou večeří a pod obrazem tetřeva vzpomínali, jak se daří ostatním v Dánsku. Vyslali jsme signál, že Dan a Vašek okupují 13. a 14. místo, já v závěsu 20. To naše reprezentace na severu zářila o něco víc, ovšem s nadějí, že zítra bude líp jsme šli spát.

Sobotní ráno bylo klidné, podmínky podobné jako v pátek, jen vítr byl víc zleva a tak pořadatelé posunuli bázi výš vpravo podél silnice. Po půl třetí se opět začalo soutěžit, vítr sílil a konkurenceschopné časy byly jedině pod 50. V prvním jsem měl štěstí na vzduch a odlétal za 46 v bublině před kopcem, ve druhém za 40 za stromy. Dan byl v obou kolech ještě o vteřinu rychlejší, ve třetím zaletěl slušný standard, bohužel vítr zvadl, jako když utne a několik nás posledních dolétávalo už v úplně  jiných podmínkách ovšem s naloženým modelem. Vašek experimentoval s létáním v barokním stylu (na každé straně báze se udělá ještě jedna proti zatáčka) a vysloužil si přezdívku Mr. Cutter. Jak jsme zjistili, neposekal pouze ve včerejším zrušeném kole, zato v některých i násobně.  Zatímco já jsem si ještě zalétal na vyprázdněném svahu, Dan s Vaškem šli zkonzultovat výsledky v horní chatě, po pivu a dvou slivovicích už zavládla dobrá nálada, Dan se posunul o pár míst, já se posunul o jedno a na moje uprázdněné se zahnízdil Vašek. Posun dopředu tímto způsobem mě teda vůbec netěšil. Na večeři jsem je odvezl stejně jako včera, jen s tím rozdílem, že vystoupili rovnou u hospody. Opět dobrá večeře, jagermeister a objevování tajů němčiny. Ta nezná slovo schwestken ani sliwowitz, ale za to zwetschke je to správné. A tak jsme procvičovali výslovnost při objednávání. Vítejte na svahu.

Česká a Slovenská výprava

Bejci

Nedělní ráno mělo být větrnější, tak jsme se po snídani sbalili a plni očekávání vyrazili na kopec, kde ovšem foukalo zprava přes sousední hřeben. Podmínky byly opravdu turbulentní, pár lidí zkoušelo svahovat, což se sice třeba chvíli dařilo, ale vzápětí to byl boj o život. Ani Siggi nehobloval svah dlouho a to už je co říct. I když možná taky proto, že se srazil ve vzduchu s jiným modelem. Opět nastalo vyčkávání, pokus o soutěžení a po pár startujících další čekání. Okolo druhé se směr srovnal a vítr zesílil, takže se začalo soutěžit, Dan se v dobrém vzduchu dobře svezl po obě kola, já ve druhém a i Vašek si spravil chuť v druhém letu v pěkné bublině. Dokonce i přestal sekat a chytil správný rytmus. O zábavu se postarali v neděli jiní. Nejprve FS Pala Rebroše v pravé deváté zatáčce zavrtal a zmizel pod hranou, když se pak objevil ještě letící FS, diváci tleskali na otevřené scéně. Franz Prasch poslední let odlétal ne osmičkami, ale ovály, kdy se nořil na jedné straně pod stromy a na druhé letěl nad údolím. I se seknutím mu to dalo 46. Mistrovský kousek ovšem předvedl Martin Ziegler, když sekl v osmé zatáčce, vrátil se a v předposlední bázi dělal výkruty a konec soutěžního letu asi samou radostí na zádech. To zvoníka tak zmátlo, že zapomněl zvonit a Martin dostal opravu. Nutno dodat, že měl pak o něco horší vzduch, tak si moc nepomohl. Vítejte na svahu. 

Osmým kolem skončila celá soutěž, kde se vítězem zaslouženě stal bezchybně létající Philip Stary, druhé místo obsadil Vlado Šimo, kterému se také dařilo letět skvěle a na třetí se prodral snaživý Siggi Schedel. My jsme se posunuli  kousek dopředu, Dan 11., já 15., Vašek 16. Za házení si ale vysloužil velký potlesk a někteří piloti mu za tři dny dobrých služeb věnovali svoje lahve štýrského vína. 

I to patří k dobré reprezentaci a  i když jsme nebyli na bedně, rozhodně   jsme se neztratili. Létání na jižním svahu v DS za stromy vyžaduje letět přesnou stopu, dobrý odhad vzdálenosti od kopce i vrcholků, k tomu trefit báze a ještě aspoň trochu dobrý vzduch. Pak je to ovšem pořádná jízda a při časech okolo 40 dobrý adrenalin. Přistávání je tam taky složitější, buď odejít cca 100m za bázi a přistát do nerovného terénu bez kamenů (pokud ovšem zde zrovna nebyly krávy) nebo vystoupat na břeh na silnici, tu přejít a dalších cca 50m na plochý travnatý vrchol nad silnicí. Při rychlých časech bylo ve vzduchu 3-5 modelů, tak stále řídit ten svůj, nemotat se v bázi, nespadnout v závětří, netrefit kámen a to vše s naloženým érem bylo někdy  docela složité. Tento úkol, vrátit se s použitelným érem jsme splnili také.  Za čtrnáct dní nás čeká Wollaner Nock, tam už pojede kompletní výprava, tak doufám, že bude v podobně pohodovém duchu.
Díky za pohodový víkend, Richard.

Stupně vítězů

Tady najdete výsledky