Francie 2016.
Už je to šest let, co jsem poprvé vyrazil o prázdninách na
soutěž do Francie. Vždy jsem z toho napsal článek a tak nějak doufal, že
někdo pojede s námi. Tomáš zatím nevynechal, na rozdíl ode mně. A tak jsem
vlastně ani nechtěl nic psát, protože inspirace se nějak míjí účinkem. Jenomže
Richard je neobytný a pořád mě bombarduje maily, abych něco napsal. Tak tady to
máte:
Letos v zimě jsem se rozhodl, že pojedu jen na jednu
soutěž a to na Lemoncello Cup. Moje cesta začala ve středu 13.7. 2016.
V Liberci bylo krásně, 26°C. Hned za hranicemi začalo vytrvale pršet a
pršelo celou cestu přes Německo i Rakousko. Ve Švýcarsku pršet přestalo a
začalo sněžit! Teploměr totiž vytrvale ukazoval čím dál tím méně °C, až se
zastavil na 0,5 °C. Všude bílo, zasněžený auta a dokonce začal být sníh i na
silnici. Vidět Sant Moritz pod sněhem jsem si vždycky přál! Jen jsem netušil, že
ho uvidím uprostřed léta!
Čtvrtek jsem měl v plánu věnovat tréninku, což se mi i
povedlo. Po obědě se rozfoukal jižní vítr a skoro dvě hodiny jsem si polítal.
Potom se začali trousit ostatní závodníci, tak začalo být na kopci husto.
V pátek po ranní registraci jsme se přesunuli na
severní kopec a zhruba po dvanácté po vypuklo a začalo soutěžit! Foukal opravdu
studený severák, takže se časy pohybovaly kolem 53s. Ten kdo letěl pod 50s měl
dobrý čas. Po prvním kole se ukázalo, koho si kopec vybral. S Tomášem jsme
letěli čas 55s a bylo to dobrý do té doby, než Tofu zaletěl 37s! Udělal nám
z toho poctivou šestistovku. Tomáš jen poznamenal, že škrtací čas už máme
a že se to bude už jen zlepšovat! Docela se nám i dařilo lítat pod 50s, takže
jsme se škrábali ve startovní listině směrem vzhůru. V pátek kole jsem si
ale vychutnal pořádný sračky, takže čas 61s na 47s mě opět srazilo dolů. Po
pátku byl Tomáš 15. a já 20.
V sobotu se po ránu čekalo na jižním svahu až se
rozfouká, ale protože severní vítr zesílil, pořadatelé se přesunuli na severní
svah. Odlétaly se tři kola, a protože se mi docela dařilo, doufal jsem
v malý postup ve startovní listině. Tomáš se díky neochvějnému seknutí
v prvním průletu šestého kola a následných dvou kol bez vzduchu vydal ve
startovní listině opačným směrem, takže po sobotě byl Tomáš 25. a já 17. Je
zajímavý, že dostat se o několik příček dolů není tak těžké, jako se dostat
nahoru.
Sobotní banket proběhl v přátelském duchu. Nacpat si
nácek v 11 hodin večer, tak to nemá chybu! Jak by řekl Dan, do rána jsem
stihl ještě tři porody!
V neděli to vypadalo, že se už lítat nebude, ale
pořadatelé nakonec z kopce vymáčkli ještě další dvě kola. Kdyby tak dlouho
nečekali, až po desátém průletu naberou výšku a přistanou, odlítalo by se ještě
jedno kolo. V devátém kole jsme oba zaletěli průměrné časy, ale
v desátém kole si Tomáš spravil chuť. Dostal mega vzduch, takže zaletěl
čas 42.92s což bylo o pět sekund méně, než do té doby nejlepší čas. Nakonec
z toho bylo jen 995 bodů, ale to Tomáše vyneslo na celkové 19. místo. Po
mých dvou spíše podprůměrných kolech, jsem skončil na celkovém 20. místě.
Po vyhlášení výsledků a rozloučením se se stejně postiženými
lidmi jako jsem já, se Tomáš vydal směrem k domovu a já pokračoval
v cestě na Azurové pobřeží provoněné levandulí. Čekal mě ještě týden
dovolené.
M.Trsek.
Více foto opět u Tomáše