úterý 31. května 2016

Almenland Race 2016



Plankogel
Už od vydání euro kalendáře jsme měli dilema, jestli  o posledním květnovém víkendu na sever do Dánska nebo na jih do Rakouska. Některým to vyřešila neúspěšná registrace, někomu se prostě v horách líbí víc. Ve čtvrtek po poledni jsme vyrazili Vašek Vojtíšek, Dan Vltavský a já směr Vídeň a Gratz, abychom před osmou konečně viděli Almenland. Po ubytování v osvědčeném penzionu Kornreiterhaus jsme šli prozkoumat protější restauraci a pozdravit ostatní kolegy. Společenskou část soutěže jsme zvládli výborně, pak ještě potrénovali na pokoji a nad ránem šli spát. Vítejte na svahu.


Fouká    ...shora dolů ;-)

Předpověď  moc větru neslibovala, po oficiálním zahájení na Stoakogelhutte jsme se pěšky přesunuli na jižní svah, kde se létá nad údolím katolicky nebo dynamicky  za stromy. Bohužel vítr byl jen slabý, tak do 12h bylo jen volné termické poletování. Pak vítr zesiloval a začaly pokusy o soutěžní lety. Více bylo oprav než platných výsledků, hlavně proto, že pokud pilot dostane otázku Refly or not? ještě před náletem do báze, když neví jaký tam na něj čeká vzduch, tak si opravu vezme, aby neriskoval, že bude muset odploužit deset průletů v neregulérních podmínkách (čti sr... ch) Časy se pohybovaly od 52 do 80 sec, jen Dan si zařádil v bublině a utrhl se za 42. Pak ovšem pořadatelé přišli s tím, že pokud je víc než polovina oprav, kolo se ruší. Po dohadování, jestli je tím myšlena oprava nebo nula nakonec byla půl hodinová pauza a kolo zrušeno stejně.

 Po pauze jsme začali znovu, po mém letu opět pořadatelé rozhodli půl hodiny počkat, izolepou zrušit měření směru větru a kolo restartovat. Letím hned na začátku, podmínky nic moc, tak se ani příliš nesnažím nic hrotit s tím, že se to stejně nebude počítat. Jenže chyba, do třetice už se let počítal, vítr zesílil a tak se postupně časy lepšily a kolo odlétalo téměř bez oprav. V druhém  a třetím už jsou podmínky stabilní, takže někdo má bublinu a letí za 40, jiný nemá a letí 55. Vítejte na svahu.
Po třech kolech vítr opět zeslábl a tak byl soutěžní den ukončen, všichni se začali vytrácet, až nakonec zbyl krásně nahřátý kopec se zbytky větru, kde jsem si mohl natrénovat létání v DS za stromy, abych byl na další den lépe připravený. Dan už měl natrénováno z Braunsbergu a Vašek řešil, jak vysvětlit bázovým rozhodčím, že když točí, tak mají zvonit, jinak poseká. Za celý den jsme se  odměnili dobrou večeří a pod obrazem tetřeva vzpomínali, jak se daří ostatním v Dánsku. Vyslali jsme signál, že Dan a Vašek okupují 13. a 14. místo, já v závěsu 20. To naše reprezentace na severu zářila o něco víc, ovšem s nadějí, že zítra bude líp jsme šli spát.
Sobotní ráno bylo klidné, podmínky podobné jako v pátek, jen vítr byl víc zleva a tak pořadatelé posunuli bázi výš vpravo podél silnice. Po půl třetí se opět začalo soutěžit, vítr sílil a konkurenceschopné časy byly jedině pod 50. V prvním jsem měl štěstí na vzduch a odlétal za 46 v bublině před kopcem, ve druhém za 40 za stromy. Dan byl v obou kolech ještě o vteřinu rychlejší, ve třetím zaletěl slušný standard, bohužel vítr zvadl, jako když utne a několik nás posledních dolétávalo už v úplně  jiných podmínkách ovšem s naloženým modelem. Vašek experimentoval s létáním v barokním stylu (na každé straně báze se udělá ještě jedna proti zatáčka) a vysloužil si přezdívku Mr. Cutter. Jak jsme zjistili, neposekal pouze ve včerejším zrušeném kole, zato v některých i násobně.  Zatímco já jsem si ještě zalétal na vyprázdněném svahu, Dan s Vaškem šli zkonzultovat výsledky v horní chatě, po pivu a dvou slivovicích už zavládla dobrá nálada, Dan se posunul o pár míst, já se posunul o jedno a na moje uprázdněné se zahnízdil Vašek. Posun dopředu tímto způsobem mě teda vůbec netěšil. Na večeři jsem je odvezl stejně jako včera, jen s tím rozdílem, že vystoupili rovnou u hospody. Opět dobrá večeře, jagermeister a objevování tajů němčiny. Ta nezná slovo schwestken ani sliwowitz, ale za to zwetschke je to správné. A tak jsme procvičovali výslovnost při objednávání. Vítejte na svahu.
Česká a Slovenská výprava
Bejci
Nedělní ráno mělo být větrnější, tak jsme se po snídani sbalili a plni očekávání vyrazili na kopec, kde ovšem foukalo zprava přes sousední hřeben. Podmínky byly opravdu turbulentní, pár lidí zkoušelo svahovat, což se sice třeba chvíli dařilo, ale vzápětí to byl boj o život. Ani Siggi nehobloval svah dlouho a to už je co říct. I když možná taky proto, že se srazil ve vzduchu s jiným modelem. Opět nastalo vyčkávání, pokus o soutěžení a po pár startujících další čekání. Okolo druhé se směr srovnal a vítr zesílil, takže se začalo soutěžit, Dan se v dobrém vzduchu dobře svezl po obě kola, já ve druhém a i Vašek si spravil chuť v druhém letu v pěkné bublině. Dokonce i přestal sekat a chytil správný rytmus. O zábavu se postarali v neděli jiní. Nejprve FS Pala Rebroše v pravé deváté zatáčce zavrtal a zmizel pod hranou, když se pak objevil ještě letící FS, diváci tleskali na otevřené scéně. Franz Prasch poslední let odlétal ne osmičkami, ale ovály, kdy se nořil na jedné straně pod stromy a na druhé letěl nad údolím. I se seknutím mu to dalo 46. Mistrovský kousek ovšem předvedl Martin Ziegler, když sekl v osmé zatáčce, vrátil se a v předposlední bázi dělal výkruty a konec soutěžního letu asi samou radostí na zádech. To zvoníka tak zmátlo, že zapomněl zvonit a Martin dostal opravu. Nutno dodat, že měl pak o něco horší vzduch, tak si moc nepomohl. Vítejte na svahu. 
Osmým kolem skončila celá soutěž, kde se vítězem zaslouženě stal bezchybně létající Philip Stary, druhé místo obsadil Vlado Šimo, kterému se také dařilo letět skvěle a na třetí se prodral snaživý Siggi Schedel. My jsme se posunuli  kousek dopředu, Dan 11., já 15., Vašek 16. Za házení si ale vysloužil velký potlesk a někteří piloti mu za tři dny dobrých služeb věnovali svoje lahve štýrského vína. 

I to patří k dobré reprezentaci a  i když jsme nebyli na bedně, rozhodně   jsme se neztratili. Létání na jižním svahu v DS za stromy vyžaduje letět přesnou stopu, dobrý odhad vzdálenosti od kopce i vrcholků, k tomu trefit báze a ještě aspoň trochu dobrý vzduch. Pak je to ovšem pořádná jízda a při časech okolo 40 dobrý adrenalin. Přistávání je tam taky složitější, buď odejít cca 100m za bázi a přistát do nerovného terénu bez kamenů (pokud ovšem zde zrovna nebyly krávy) nebo vystoupat na břeh na silnici, tu přejít a dalších cca 50m na plochý travnatý vrchol nad silnicí. Při rychlých časech bylo ve vzduchu 3-5 modelů, tak stále řídit ten svůj, nemotat se v bázi, nespadnout v závětří, netrefit kámen a to vše s naloženým érem bylo někdy  docela složité. Tento úkol, vrátit se s použitelným érem jsme splnili také.  Za čtrnáct dní nás čeká Wollaner Nock, tam už pojede kompletní výprava, tak doufám, že bude v podobně pohodovém duchu.
Díky za pohodový víkend, Richard.
Stupně vítězů
Tady najdete výsledky 

sobota 21. května 2016

Francie 2016 - Vosges



Ve čtvrtek ráno vyrážíme s Tomášem a Radkem do francouzského pohoří Vosges. Druhý tým už má trochu náskok, Míra s Danem a Jirkou jsou zhruba dvě hodiny před námi. Cestou lovíme informace o čtvrtfinále našich hokejistů a doufáme, že v neděli povezeme veselejší zprávy. V Čechách se chystá slunečný a teplý víkend, na Rané vítr od jihu a gril Jirky Bačinského. Nás má čekat chladný pátek, bezvětrná sobota a deštivá neděle, jen gril si vezeme taky.  U Štrasburku zpráva od prvního týmu, že jsou na kopci, fouká, teplota čtyři stupně, prší se sněhem a chvílemi jsou v mracích, opravdu na vrcholcích je ještě vidět bílá barva. My přicházíme na svah až po dešti, ještě skoro hodinu si zalétáme, vítr mírně vadne, ale nepřestává a létání je pohodové.  Ubytujeme se a už vyhládlí roztápíme gril, pečeme steaky a zahříváme se, jak to jen jde.  Dobrá nálada nám ale nechybí a vzájemné špičkování mezi týmy nebere konce.
                V pátek ráno sraz na parkovišti, dostáváme čísla a první den se létá v pořadí podle nich, další dny je pořadí dané rozlosováním. První den fouká 4-6m/s, je to klasická svahová loterie, v prvním a druhém kole bublináři mají časy těsně nad 50, ostatní  přes 80, je hodně oprav na sílu větru. V polovině třetího kola zlobí pořadatelům automatické měření větru a rozhodují se kolo rozdělit, aby druhá polovina mohla letět s ručním měřením. K tomu je ovšem potřeba, abych já svoji opravu letěl tak, že už nebudu chtít další, jinak by kolo bylo zrušeno. Souhlasím, nervózně vybírám okamžik startu, SonetX stoupá, výborný vzduch a čas 54 je druhý nejlepší v půlkole, tohle se opravdu povedlo. Vítr se rozfoukává a druhá polovina už letí v lepších podmínkách, časy se dostávají pod 50. Stejně tak ve čtvrtém kole, podmínky jsou lepší a soutěž získává spád. Docela se nám daří, jen Jirka má smůlu na vzduchy ať dělá co dělá. Dan poctivě hází oběma týmům, večer grilujeme klobásy, rajčata, sedlo od mopedu (sekaná z Globusu), zima už není taková a chutná nám i studené pivo. Ještě zavítáme do hotelové restaurace a kocháme se nečekanými výsledky, Radek první, Dan třetí, Míra šestý, já s Tomášem na 13. a 14. místě, v teamech Czech team stále první a Pitbullové těsně pod bednou. Vzájemné špičkování nebere konce.
Hnízdo Pitbullů
                Sobota neslibovala žádný velký vítr, těšíme se na klidný den s polétáním v termice, sraz na kopci v deset hodin. Už při stoupání nahoru máme podezření, že fouká. Určitě je to tím, že si Tomáš vzal házedlo. O půl jedenácté pořadatelé zkoušejí zahájit soutěž, startuje vylosovaný testovací pilot   ...a dostává opravu na vítr. Nevěřícně kroutíme hlavami, ale německý smysl pro pořádek nechápe, v čem by mohl být problém.  Další pokus o nultý let, startuje první pilot, opět oprava, tak je na půl hodiny vyhlášeno volné létání a vzduch je plný, chvílemi 8-10 letadel. Začíná se znovu, časy jsou většinou přes 60, Dan letí na začátku a za 57 ho dlouho hřeje tisícovka, než ke konci kola přijde na řadu Jirka a v bublině mu ji sebere za 54, když podobný let zopakuje ještě dvakrát, z 27. místa je najednou na bedně. I to je F3F. Jeho smolné vzduchy jako bych si vyžíral já, za celý den jsem se trochu povozil jen jednou a propadám se beznadějně do třetí desítky. I to je F3F. Radek si taky jeden takový vzduch vybral, ale jinak podává stabilní výkony a vyrábí si náskok. Tomáš má také aspoň na první tři kola štěstí a posouvá se dopředu. Míra se nenápadně posouvá dopředu, jedno kolo i vyhrává. Poslední kolo už se dolétává opět ve slabých podmínkách, bylo by poměrně vyrovnané, kdyby Kowalski neletěl v pořádné bublině 42, takže nikomu nezbylo víc, než 890 bodů. Balíme a po rychlém zkulturnění spěcháme na banket na farmě Steinwassen. 
Kukačka v hnízdě
Na kopci ještě zůstává pár místních modelářů s hezkými maketami a užívají si podvečerní termiku nad horami, stejně jako v dálce hrozen padáčkářů, nebýt hladu, ještě bychom se pokochali. Na banketu se výsledků chtiví závodníci shánějí po hesle k wifi, ale pořadatel dává na stůl notebook, aby se mohli podívat všichni. Míra s nadšením oznamuje, že nás Pitbulové předběhli v týmech a on je třetí, Radek neustále na špici, Dan šestý, Jirka devátý, Tomáš jedenáctý a já za horizontem 33. Heslo od wifi naštěstí nemáme a tak místo koukání do mobilů trávíme večer povídáním, plánováním a ochutnáváním francouzské kuchyně a vína. Zítra má slušně foukat, tak nesedíme příliš dlouho, ale na pokoji v hotelu potom probíráme naměřené poláry křídel se Stefanem Bernardym, který pracuje v Delftu u aerodynamického tunelu a může si po práci občas udělat nějaký ten melouch. Znamená to trochu oprášit chabé znalosti aerodynamiky a angličtinu, ale metody a výsledky se při rozjímání s Plzní a Božkovem jeví opravdu zajímavě.  
                Nedělní ráno nás budí opravdový vítr, rychle balíme v hotelu, díky doma zapomenuté rychlovarné konvici má ranní káva z kohoutku opět teplotu vhodnou rovnou ke konzumaci a na kopci jsme už něco po deváté hodině. Nevěřícně koukáme na anemometr, který ukazuje okolo 15m/s. Nakládáme pořádně éra a hurá do vzduchu, než přijdou pořadatelé a začnou stavět báze. SonetX naložený přes tři kila po odhodu stoupá jako papírová vlaštovka, po sklopení čumáku se rozebíhá proti větru, ale je vidět, že to bude chtít přidat. Přistávám do vřesu a nakládám všechno, co mám na 3,6kg. Nastoupání opět hladké a už nořím, éro běsní údolím, to bude pánové jízda. Míra při tréninkovém přistání utrhl servo v křídle, tak operuje LDS bez narkózy. Než ovšem pořadatelé postavili báze, proběhl briefing a společné foto, vítr klesl na 5-7m/s, tak zase balast ven.  Přesto ale už v prvním kole jsou časy pod padesát. Smůlu má Dan, který stejně jako vloni Radek zkouší porovnávat houževnatost horských smrků s uhlíkovým kompozitem. Dospěl ke stejnému výsledku, křídlo je na opravu, pochroumaný motýl a nula za let. Ve startovním poli se začínají probouzet soutěžící, zvyklí létat v silném větru u moře. Vítr sílí a kdo neletí okolo 40, začíná ztrácet, báze je asi trochu jinak pootočená než včera a je těžké neseknout, pokud se to někomu s těžkým érem podaří, je to okamžitě velká ztráta. Finále se blíží, časy zrychlují a udržet nervy na uzdě není snadné. Andreas Fricke se ze druhého místa díky sekancům a nakonec i nepovedené zatáčce ke svahu postupně vyautoval až do druhé desítky. Definitivně potvrdil, že Pike na kácení vhodný není, ani když je naložený. 
Vítr sílí, Radek nakládá a noří do údolí, kde i bez termiky létá okolo 40, Míra se soustředěným výkonem dostává i těsně pod 40. V posledním kole vítr už fučí jako ráno, je turbulentní a občas přijde i hodně špatný vzduch, že s naloženým érem je těžké udělat horizont, někdy naopak termika, že by to uvezlo i kilo navíc. Dan v posledním kole rozvášnil Fosu tak, že to dalo na třetí nejlepší čas soutěže, Radkovi se poslední let příliš nepovedl, jen za 44, což byl skoro stejný čas, jako jsem měl já, kterému se let konečně povedl. Nad očekávání jsme odlétali čtyři kola, o půl třetí konec a vyfoukaní jdeme na parkoviště, výsledky odhadnout nedokážeme, tak raději balíme na dlouhou cestu, převlékáme se, vracíme startovní čísla, diskutujeme a plašíme napětí. O půl čtvrté pořadatel zahajuje vyhlášení, čte to odzadu, tak se člověk v duchu raduje, že ho ještě nečetli, ale přijít to musí, jsem 29. a Tomáš 20., loučím se s bednou v týmech, to nemůže vyjít. Dan 14., Jirka 9. a když vyhlašují třetího, jediná nevyřčená jména jsou Radek a Míra, tak to je paráda, s prázdnou nepojedeme. 
Snažím se doběhnout pro šampaňské, ale začíná vyhlášení týmů a na třetím místě nechci věřit svým uším, Czech team. A hned vzápětí  Pitbullteam na druhém místě. Tak česká výprava komplet na stupních vítězů, co na tom, že nás přeskočili Němci, naše radost je opravdu velká. Konečně jsem se dostal k lahvi, špunt letí k překvapení všech a každý nastavuje svůj pohár a připíjíme si na závěr povedeného víkendu. Kdy se zase stane, aby šest lidí odvezlo osm pohárů a ještě malý pohárek. Děkujeme pořadatelům, loučíme se se všemi a čeká nás devítihodinová cesta Německem, střídáme se a po půlnoci jsme doma. Po třech dnech v práci nás čeká někoho Dánsko a někoho Rakousko, tak doufejme, že to bude stejně radostné psaní.
                Díky všem za bezva víkend, Richard.




Fotky najdete u TomášeWinklera
Zde oficiální výsledky

pondělí 9. května 2016

Braunsberg 2016



O víkendu se konala naše druhá nejbližší eurocontestová a worldcupová soutěž. Hora Braunsberg leží v ohbí Dunaje naproti Děvínu, na dohled od Bratislavy a za dobrého počasí i Vídně. Je to snadno dosažitelné místo pro všechny rakousko-uherské piloty a tak se první a největší bitka strhla už při registraci, kdy 55 míst nestačilo. Když vychladlé hlavy zaplatily, zbyla ještě dvě místa a nakonec předpověď neodradila pouhých 32 skalních nadšenců. Až do čtvrtka se dalo trénovat v silném SZ větru, aby pak v pátek bylo možné volně létat v termice, pořadatel se ani nesnažil začít soutěžní lety. V sobotu svitla naděje a během slunečného dne se odlétalo téměř jedno kolo, pro někoho hrůzy, pro někoho štěstí.
Výsledky ale byly anulovány a další pokus o soutěž proběhl v neděli, kdy se dopoledne podařilo odskákat jedno kolo a během druhého, kdy bylo víc oprav než platných výsledků, byla soutěž ukončena potleskem pořadatelům, bez vyhlašování výsledků. Z našich vytrvalců si tři slunné dny na kopci užili Radek Plch a Míra Trsek, oba ovšem měli i jiné důvody vážit cestu.
                Ačkoliv se pořadatel Hannes snažil, zabezpečení včetně ToiToi budek, zábrany proti davu diváků, ozvučení depa, WiFi síť s výsledky, reflexní vesty s čísly a spousta drobností, tak stejně větru poručit nelze a dnešní předpovědi počasí jsou na několik dní neúprosně přesné.  Nezbývá než doufat, že příště bude líp.
RK

P.S. ...kdo zůstal doma, zalétal si o víkendu každý den ;-)
Kdo má dobré oči, výsledek si najde.
No comment





Ani zapraporované vrtule nevěděly odkud vlastně  fouká