Francie 2016 - Vosges

Ve čtvrtek ráno vyrážíme s Tomášem a Radkem do francouzského pohoří Vosges. Druhý tým už má trochu náskok, Míra s Danem a Jirkou jsou zhruba dvě hodiny před námi. Cestou lovíme informace o čtvrtfinále našich hokejistů a doufáme, že v neděli povezeme veselejší zprávy. V Čechách se chystá slunečný a teplý víkend, na Rané vítr od jihu a gril Jirky Bačinského. Nás má čekat chladný pátek, bezvětrná sobota a deštivá neděle, jen gril si vezeme taky.  U Štrasburku zpráva od prvního týmu, že jsou na kopci, fouká, teplota čtyři stupně, prší se sněhem a chvílemi jsou v mracích, opravdu na vrcholcích je ještě vidět bílá barva. My přicházíme na svah až po dešti, ještě skoro hodinu si zalétáme, vítr mírně vadne, ale nepřestává a létání je pohodové.  Ubytujeme se a už vyhládlí roztápíme gril, pečeme steaky a zahříváme se, jak to jen jde.  Dobrá nálada nám ale nechybí a vzájemné špičkování mezi týmy nebere konce.

                V pátek ráno sraz na parkovišti, dostáváme čísla a první den se létá v pořadí podle nich, další dny je pořadí dané rozlosováním. První den fouká 4-6m/s, je to klasická svahová loterie, v prvním a druhém kole bublináři mají časy těsně nad 50, ostatní  přes 80, je hodně oprav na sílu větru. V polovině třetího kola zlobí pořadatelům automatické měření větru a rozhodují se kolo rozdělit, aby druhá polovina mohla letět s ručním měřením. K tomu je ovšem potřeba, abych já svoji opravu letěl tak, že už nebudu chtít další, jinak by kolo bylo zrušeno. Souhlasím, nervózně vybírám okamžik startu, SonetX stoupá, výborný vzduch a čas 54 je druhý nejlepší v půlkole, tohle se opravdu povedlo. Vítr se rozfoukává a druhá polovina už letí v lepších podmínkách, časy se dostávají pod 50. Stejně tak ve čtvrtém kole, podmínky jsou lepší a soutěž získává spád. Docela se nám daří, jen Jirka má smůlu na vzduchy ať dělá co dělá. Dan poctivě hází oběma týmům, večer grilujeme klobásy, rajčata, sedlo od mopedu (sekaná z Globusu), zima už není taková a chutná nám i studené pivo. Ještě zavítáme do hotelové restaurace a kocháme se nečekanými výsledky, Radek první, Dan třetí, Míra šestý, já s Tomášem na 13. a 14. místě, v teamech Czech team stále první a Pitbullové těsně pod bednou. Vzájemné špičkování nebere konce.

Hnízdo Pitbullů

                Sobota neslibovala žádný velký vítr, těšíme se na klidný den s polétáním v termice, sraz na kopci v deset hodin. Už při stoupání nahoru máme podezření, že fouká. Určitě je to tím, že si Tomáš vzal házedlo. O půl jedenácté pořadatelé zkoušejí zahájit soutěž, startuje vylosovaný testovací pilot   ...a dostává opravu na vítr. Nevěřícně kroutíme hlavami, ale německý smysl pro pořádek nechápe, v čem by mohl být problém.  Další pokus o nultý let, startuje první pilot, opět oprava, tak je na půl hodiny vyhlášeno volné létání a vzduch je plný, chvílemi 8-10 letadel. Začíná se znovu, časy jsou většinou přes 60, Dan letí na začátku a za 57 ho dlouho hřeje tisícovka, než ke konci kola přijde na řadu Jirka a v bublině mu ji sebere za 54, když podobný let zopakuje ještě dvakrát, z 27. místa je najednou na bedně. I to je F3F. Jeho smolné vzduchy jako bych si vyžíral já, za celý den jsem se trochu povozil jen jednou a propadám se beznadějně do třetí desítky. I to je F3F. Radek si taky jeden takový vzduch vybral, ale jinak podává stabilní výkony a vyrábí si náskok. Tomáš má také aspoň na první tři kola štěstí a posouvá se dopředu. Míra se nenápadně posouvá dopředu, jedno kolo i vyhrává. Poslední kolo už se dolétává opět ve slabých podmínkách, bylo by poměrně vyrovnané, kdyby Kowalski neletěl v pořádné bublině 42, takže nikomu nezbylo víc, než 890 bodů. Balíme a po rychlém zkulturnění spěcháme na banket na farmě Steinwassen. 

Kukačka v hnízdě

Na kopci ještě zůstává pár místních modelářů s hezkými maketami a užívají si podvečerní termiku nad horami, stejně jako v dálce hrozen padáčkářů, nebýt hladu, ještě bychom se pokochali. Na banketu se výsledků chtiví závodníci shánějí po hesle k wifi, ale pořadatel dává na stůl notebook, aby se mohli podívat všichni. Míra s nadšením oznamuje, že nás Pitbulové předběhli v týmech a on je třetí, Radek neustále na špici, Dan šestý, Jirka devátý, Tomáš jedenáctý a já za horizontem 33. Heslo od wifi naštěstí nemáme a tak místo koukání do mobilů trávíme večer povídáním, plánováním a ochutnáváním francouzské kuchyně a vína. Zítra má slušně foukat, tak nesedíme příliš dlouho, ale na pokoji v hotelu potom probíráme naměřené poláry křídel se Stefanem Bernardym, který pracuje v Delftu u aerodynamického tunelu a může si po práci občas udělat nějaký ten melouch. Znamená to trochu oprášit chabé znalosti aerodynamiky a angličtinu, ale metody a výsledky se při rozjímání s Plzní a Božkovem jeví opravdu zajímavě.  

                Nedělní ráno nás budí opravdový vítr, rychle balíme v hotelu, díky doma zapomenuté rychlovarné konvici má ranní káva z kohoutku opět teplotu vhodnou rovnou ke konzumaci a na kopci jsme už něco po deváté hodině. Nevěřícně koukáme na anemometr, který ukazuje okolo 15m/s. Nakládáme pořádně éra a hurá do vzduchu, než přijdou pořadatelé a začnou stavět báze. SonetX naložený přes tři kila po odhodu stoupá jako papírová vlaštovka, po sklopení čumáku se rozebíhá proti větru, ale je vidět, že to bude chtít přidat. Přistávám do vřesu a nakládám všechno, co mám na 3,6kg. Nastoupání opět hladké a už nořím, éro běsní údolím, to bude pánové jízda. Míra při tréninkovém přistání utrhl servo v křídle, tak operuje LDS bez narkózy. Než ovšem pořadatelé postavili báze, proběhl briefing a společné foto, vítr klesl na 5-7m/s, tak zase balast ven.  Přesto ale už v prvním kole jsou časy pod padesát. Smůlu má Dan, který stejně jako vloni Radek zkouší porovnávat houževnatost horských smrků s uhlíkovým kompozitem. Dospěl ke stejnému výsledku, křídlo je na opravu, pochroumaný motýl a nula za let. Ve startovním poli se začínají probouzet soutěžící, zvyklí létat v silném větru u moře. Vítr sílí a kdo neletí okolo 40, začíná ztrácet, báze je asi trochu jinak pootočená než včera a je těžké neseknout, pokud se to někomu s těžkým érem podaří, je to okamžitě velká ztráta. Finále se blíží, časy zrychlují a udržet nervy na uzdě není snadné. Andreas Fricke se ze druhého místa díky sekancům a nakonec i nepovedené zatáčce ke svahu postupně vyautoval až do druhé desítky. Definitivně potvrdil, že Pike na kácení vhodný není, ani když je naložený. 

Vítr sílí, Radek nakládá a noří do údolí, kde i bez termiky létá okolo 40, Míra se soustředěným výkonem dostává i těsně pod 40. V posledním kole vítr už fučí jako ráno, je turbulentní a občas přijde i hodně špatný vzduch, že s naloženým érem je těžké udělat horizont, někdy naopak termika, že by to uvezlo i kilo navíc. Dan v posledním kole rozvášnil Fosu tak, že to dalo na třetí nejlepší čas soutěže, Radkovi se poslední let příliš nepovedl, jen za 44, což byl skoro stejný čas, jako jsem měl já, kterému se let konečně povedl. Nad očekávání jsme odlétali čtyři kola, o půl třetí konec a vyfoukaní jdeme na parkoviště, výsledky odhadnout nedokážeme, tak raději balíme na dlouhou cestu, převlékáme se, vracíme startovní čísla, diskutujeme a plašíme napětí. O půl čtvrté pořadatel zahajuje vyhlášení, čte to odzadu, tak se člověk v duchu raduje, že ho ještě nečetli, ale přijít to musí, jsem 29. a Tomáš 20., loučím se s bednou v týmech, to nemůže vyjít. Dan 14., Jirka 9. a když vyhlašují třetího, jediná nevyřčená jména jsou Radek a Míra, tak to je paráda, s prázdnou nepojedeme. 

Snažím se doběhnout pro šampaňské, ale začíná vyhlášení týmů a na třetím místě nechci věřit svým uším, Czech team. A hned vzápětí  Pitbullteam na druhém místě. Tak česká výprava komplet na stupních vítězů, co na tom, že nás přeskočili Němci, naše radost je opravdu velká. Konečně jsem se dostal k lahvi, špunt letí k překvapení všech a každý nastavuje svůj pohár a připíjíme si na závěr povedeného víkendu. Kdy se zase stane, aby šest lidí odvezlo osm pohárů a ještě malý pohárek. Děkujeme pořadatelům, loučíme se se všemi a čeká nás devítihodinová cesta Německem, střídáme se a po půlnoci jsme doma. Po třech dnech v práci nás čeká někoho Dánsko a někoho Rakousko, tak doufejme, že to bude stejně radostné psaní.

                Díky všem za bezva víkend, Richard.

Fotky najdete u TomášeWinklera
Zde oficiální výsledky