Tréninková neděle na Braunsberku.
24. 4. 2016
Nestává se často, že bychom v sezóně měli dva víkendy
po sobě bez soutěže, ale letos se to nějak povedlo. Když jsem se loučil na Raný
s Danem, zeptal jsem se ho, co budeme dělat o dalších víkendech a odpověď zněla
jasně – uvidíme podle předpovědi.
V pátek jsem studoval předpověď větru na víkend a hned
jsem měl jasno! Braunsberk, SSV 10-15 m/s, 9°C, polojasno. Zalítat si na
stejném kopci a za stejných podmínek, na kterém se zaletěl světový rekord, to
byla prostě výzva! Zavolal jsem to v pátek Danovi a udělal mu jednoduchý
návrh a bylo.
V neděli ráno jsem Dana naložil a před 12 hodinou jsme
už byli v Hainburku pod Braunsberkem. Nahoru se ale vyjet nedalo, protože
cedule „zákaz vjezdu“ s policejní hlídkou byl opravdu velký oříšek. Ten
den se tam totiž konal závod veteránů do vrchu. Dan při pomyšlení, že půjdeme
nahoru pěšky, zezelenal, jako jeho Pitbull. Barva se mu vrátila po zhruba 100m
chůze po úzké pěšince. Nakonec jsme zjistili, že to zas tak hrozný nebylo. Shodli
jsme se na tom, že na Ranou je to horší. Až mnohem později jsme ocenili to, že
byl kopec vlastně zavřený! Nikde žádní turisti, co bychom je mohli trefit a
hlavně ani žádný místní modelář. Prostě čisté nebe i kopec.
To, co slibovali v předpovědi, se do nejmenšího detailu
vyplnilo! Dan se odhodlal letět jako první. Po zběsilém startu, kdy se model
těžký 4,5 kg hází do rotoru za stromy, Dana přepadla adrenalinová euforie!
Pepík (zelený Pitbull) lítal jako utržený ze řetězu a při občasných poryvech
větru nám společně asi třikrát pořádně zatrnulo, protože rozdíl mezi tím, že
letadlo letí dál nebo se rozbije na prach o zem nebo stromy, byl neskutečně
malý!
I já jsem si vychutnával svou porci adrenalinu a učil se
pěkně dělat zatáčky, aby nás vítr pěkně urychloval. Občas se to dařilo, občas
jsem vypadl z rytmu, ale o tom právě toto lítání bylo. Vyzkoušet si to „v klidu“.
I když o klidu se asi moc mluvit nedá, protože občas jsem nevěděl, jestli se mi
klepou ruce zimou nebo právě obdrženým stresem. Každý jsme odlítali něco málo
přes dvě hodiny. Kolem 16 hodiny dorazili kluci z Rakouska a Slovenska,
tak už tam bylo husto. Filip a David Starý s Martinem Zieglerem nám
ukázali, jak to lítají místní borci. Je fakt, že jim to šlo o poznání lépe, ale
nám radost z našich výkonů zkazit nemohli.
Bylo na čase jet domů. Sbalili jsme své „celé“ miláčky a
vyrazili dolů k autu. Přesně v 17 hodin jsem práskl do koní a před
desátou jsme už byli plný zážitků ze suprového lítání, doma.
Už se těšíme, jak naše tréninkové úsilí zužitkujeme od 6. do
8. 5. 2016 při soutěži, kdy bude foukat JV, 2 – 3 m/s! J
Odkaz na video: