Už
registrace na tuto soutěž naznačila, že konkurence bude velká. Během prvních
deseti minut se zaplnilo 36 míst a ještě večer se začala plnit i čekací
listina. Nakonec se sice na všechny dostalo, možná i díky tomu, že FAI začala
vydávat licence, které se dají ověřit na Internetu a tak někteří neprošli
sítem. S Tomášem jsme zvažovali jako každý rok, jestli jet už ve čtvrtek a
nemuset (po zelené smršti spíš nemoct) vstávat. Nebo naopak večer v klidu zabalit,
ráno muset vstát a přijet s čistou hlavou bez permoníků. Zvolili jsme
druhou možnost, před devátou ranním deštěm a ucpanou Prahou dorazili do
Skleníku pro startovní čísla a na krátké uvítání a breefing. Moje angličtina
asi není dokonalá, když jsem slyšel, že na Písečnou Filip pojede „First“ a
ostatní za ním, abychom příliš nezničili rozbahněnou cestu a pozemky. Touha po
závodění zadržovaná celou zimu ale vykonala své a tak se za Mírou vyrobila celoevropská
kolona, ve které byl Filip téměř „First“, ale od konce. Možná už tady je první
náznak výsledku soutěže, aby se naplnilo biblické: „Poslední budou první.“ 
Na Písečné jsme byli brzo, bohužel vítr po
postavení bází okamžitě zeslábl a mírně se stočil, tak pořadatelé báze
přesunuli na východní hranu, aby je nakonec zase přestěhovali zpět a po
několika drobných přeháňkách bylo možné začít soutěžit. SV vítr, vlhko a zima
postupně zchladily vášně, Franz Praschměl tu čest každé kolo začínat a jeho čas
67 naznačil, že to nebude velká jízda, chvíli po něm Philipp ukázal, že to jde
i za 53 a když pak Lukas letěl 75, bylo skoro všem jasné, že je jedno, kdo byl
první na kopci, ale záleží na tom, koho si kopec vybere mezi vyvolené. Smůlu
měli na konci kola Jarda Pávek st. a G. Steiner, kterým přestalo foukat, ale ne
tak dlouho, aby to dalo 20sec. v kuse. Oba nedokončili let a přistávali
pod kopcem. Druhé kolo bylo podobné jako
první, jen šťastlivci se mírně obměnili. Je zajímavé, že smolaři na konci
zůstali, vznikla trochu debata o možné opravě G.Steinera a trochu napjatá
atmosféra. Nutno pochválit Filipa, že i tuto těžkou pořadatelskou chvíli ustál
se ctí. Navečer jsme promrzlí opustili Písečnou s nadějí, že zítra bude na
jižním prosluněném svahu Rané lépe. Večeře v Ponorce, posezení ve Skleníku
už ne tak bouřlivé jako předchozí večer (aby byly síly na příští banketový
večer).
Sobotní
ráno s ojíněnými skly na parkovišti, mlžným oparem a JV větrem nás vyhnalo
bez váhání na svah nad lomem. Při výstupu jsme zkoumali, o kolik hora přes zimu
zase vyrostla, že se na ní stoupá hůř než na podzim. Hned po rozpuštění mlhy,
když se vítr stabilizoval, se začalo soutěžit. První lety naznačily, že kdo
chce pomýšlet na dobrý výsledek, musí letět kolem 50, nejlépe pod. Předpokladem
je ovšem zvládnout šikmé báze, kde zvlášť levá je proklatě daleko a nevykoledovat
si bezpečnostní linii. Startéři si psali čárky zpočátku přímo hráběmi. První
kolo vyhrál opět Philipp s časem 47, druhé už se zrychlilo, náš Míra a
Filip 42, ve třetím D. Perlick 40 a ve čtvrtém se Lukas svezl za 39, což byl
nejlepší čas soutěže. Zajímavé bylo pozorovat, jak se kdo vyrovnává s přistáváním,
které na Rané není zvlášť pro nováčky jednoduché. Sice všichni měli instrukce,
že nejlepší je traverz po hraně a dosednout do travnatého koutku, přesto
hledači nových cest přistávali v DS ze severní strany na šílené rychlosti,
padali na klapkách do šípků, či otloukali modely o kameny v trávě nad
lomem. 
I když se blížil čas banketu, podmínky byly stálé, lom nahřátý a tak
jsme s Tomášem ještě využili chvíli, kdy bylo na kopci volno a zalétali si
pro radost v zapadajícím Slunci společně s padáky a jedním ASW.
Zkoušeli jsme i pózování pro fotografa, DS a prostě si hvízdali pro radost
rychlostí, která nám nebyla dopřána v soutěžních letech. Dolů nás donutila sejít jen vidina dobrého
jídla.
Banket nezklamal jako každoročně, jen byl letos bez taneční vložky, což
někteří ocenili upřímně, jiní naoko. Rozhodně bylo víc času na povídání a
probírání výsledků, které vzhledem k předpovědi na neděli zdály se být
definitivní. První Lukas, druhý Filip, třetí Philipp.
Jenže nedělní ráno ukazoval měřák
ve Skleníku JV 5-7m/s, tak Radek a já, (kteří jsme se nějak nemohli smířit s dosavadními
výsledky) jsme vyrazili na vrchol zkusit, jestli měření nelže. Opravdu se dalo
letět i s mírným balastem a tak i ostatní se začali trmácet vzhůru. Než se
začalo soutěžit, vítr mírně zeslábl, ale podmínky stále byly, tak začalo další
kolo. A děly se věci. Nejlepší čas zapsal smolař z prvního dne G.Steiner,
kolo vyhrál časem 47, hned za ním J. Vaněk s časem 49, (možná si kopec spletl
Scary s tou endemitickou). Krok s nimi držel Filip a pozici začal
ztrácet Lukas. Poslední kolo přineslo ještě větší překvapení, vyhrál ho totiž místní
matador Jarda Pávek st. časem 51. A tak oba smolaři z prvního dne dostali
vynahrazeno všechno i s úroky. A pak, že spravedlnost na kopci neexistuje
:-) Obě kola také byla ve znamení pravidla horizontu, ne každému se vyplatilo tlačit až do desátého průletu, bylo vidět několik zoufalých pokusů stoupání až do pádu, aby nekompromisní (ale spravedliví) rozhodčí byli uspukojeni alespoň na zlomek sekundy. Ono těch přihlížejících kontrolujících (polských i německých) očí bylo okolo dost.
Po sečtení všech kol si nakonec
Filip polepšil a posunul se na první místo před Philippa, o třetí místo si rezolutně
svými výkony řekl D. Perlick a favorit Lukas s nejrychlejším časem bohužel
skončil smutně pod stupni vítězů. Vyhlášení vítězů u Skleníku bylo netradičně
česko-německy, kdy čeština stačila nám, Slovákům a Polákům. Fero překládal do
němčiny a zároveň mohl předat první cenu Filipovi. Určitě si ji zasloužil
včetně potlesku nejen za bezchybné létání, ale i za krásný víkend, který všem
účastníkům připravil. Díky jemu i všem jeho pomocníkům.
Richard Kohl
Tomáš Winkler Foto Video
Fero Ruisl Foto
P.S. Omlouvám se, že publikuju tak pozdě, ale řešení pracovních i osobních problémů mně bere dost energie a to se pak špatně píše.
Žádné komentáře:
Okomentovat