Nové Město n. Mor. jaro 2016

Třetí dubnový víkend byl nabitý svahovými soutěžemi a díky neorganizaci soutěží v kalendáři musel každý řešit dilema, jestli na sever (Ranou) nebo na jih (Vysočinu). Jelikož bližší košile než kabát a krajina je kolem Jimramova krásná, zamířil jsem na jih. Sice jsem ráno při pohledu na radar trochu zaváhal, ale za Poličkou už byla modrá obloha a „na polínkách“ se blýskala reflexní plástev Radka a mistrovské pruhy Zdeňka. Zalétali jsme si ještě před soutěží, na nějaké velké nakládání to nebylo a první soutěžní lety to potvrdily. Kopec si vybíral svoje tváře, zdálo se, že trénink se vyplatil Radkovi i Zdeňkovi, Tomáš Humpolec jim skvěle sekundoval, podpořen bublinami, jak se na domácího sluší.  

V dalším kole přišlo překvapení, když Radek po startu úspěšně vyklesal a po náletu do báze přistál za 4sec, nedoletěl ani do první zatáčky.  Dožadoval se sice opravy, což rozpoutalo debatu, ale pravidla na takovou situaci prostě nepamatují a řešením by bylo, aby startér měl pravomoc opravu udělit (což by mohlo znamenat nekončící dohadování všech, co neměli bublinu). Svezl se tentokrát Jarda Kaplan a opět Tomáš Humpolec vodil Nixe ve výškách, kam se někteří ještě vůbec nedostali. Ve třetím kole zazářil Karel Faltus, který let 49s zakončil vítězným stoupavým půlvýkrutem, rychlejší byl jen Radek zřejmě nulou nabuzený, Tomáš opět skotačil v bublině, což už ostatním začínalo být nápadné. Když v dalším kole ještě navíc všechny deklasoval časem 45s,  bylo jasné, že je to dnes jeho den. Radek si odploužil zas pro změnu jeden let za 64, nade mnou se slitovali a povolili opakování startu, tak jsem se svezl aspoň jednou za 53. Páté kolo patřilo zkušeným, Honza Plch, Karel Faltus a Tonda Hlavsa se rozvášnili za 47-49, nestačil na ně ani Radek a Tomáš konečně dostal normální vzduch. Šesté kolo už vítr vadnul a stáčel se zprava, kolo vyhrál Radek za 52s, zle na něj ale dotíral poslední prkýnkový mohykán Zdenda Kincl  za 53,8s.

 Strach všem divákům nahnal Karel Faltus, když radostí, že doletěl, zopakoval vítězný výkrut, tentokrát ovšem bez valné rychlosti a hlavně v přízemní výšce. Naštěstí nebyla tráva vysoká a tak se jen pro své lesní Dingo prošel téměř k lesu. 

Poslední kolo bylo už spíš jen boj o přežití v bočním větru, tam je Radek jako doma a i když se opět pokoušel získat opravu tentokrát pod záminkou traktoru na bázi, kolo vyhrál a potvrdil tak i celkové vítězství.

                Soutěž byla v pohodovém duchu a snad každý se svezl v dobrém vzduchu, někdo vícekrát, jak to tak bývá. Při absenci notorických vrhačů jsme se se Zdeňkem rozdělili a odházeli soutěž ve dvou, v tomto směru nám sedm kol docela stačilo. Po vyhlášení vítězů jsme se chvíli pokoušeli povozit v termice, ale vzduch byl dost nevyzpytatelný, tak jsme raději zamířili na kafe do Jimramova k Broučkovi, abychom zhodnotili dnešní výkony. Díky pořadatelům za pěknou soutěž a všem za fajn sobotu.

Richard Kohl.