Letní dovolená na sněhu - Col de Tende 2016

Přes léto je v národním kalendáři přestávka, ale v Eurocontestovém je několik soutěží pro šťastlivce, kteří mohou trávit dovolenou se soutěžním vybavením v kufru. Jedním byl Tomáš Winkler, jehož foto z Victoria Open hovoří za vše. Společně s Mírou Trskem se pak zúčastnili Lemmoncello Cupu na hranicích Francie a Itálie. Více jsem vydoloval zde:

Francie 2016.

Už je to šest let, co jsem poprvé vyrazil o prázdninách na soutěž do Francie. Vždy jsem z toho napsal článek a tak nějak doufal, že někdo pojede s námi. Tomáš zatím nevynechal, na rozdíl ode mně. A tak jsem vlastně ani nechtěl nic psát, protože inspirace se nějak míjí účinkem. Jenomže Richard je neobytný a pořád mě bombarduje maily, abych něco napsal. Tak tady to máte:

Letos v zimě jsem se rozhodl, že pojedu jen na jednu soutěž a to na Lemoncello Cup. Moje cesta začala ve středu 13.7. 2016. V Liberci bylo krásně, 26°C. Hned za hranicemi začalo vytrvale pršet a pršelo celou cestu přes Německo i Rakousko. Ve Švýcarsku pršet přestalo a začalo sněžit! Teploměr totiž vytrvale ukazoval čím dál tím méně °C, až se zastavil na 0,5 °C. Všude bílo, zasněžený auta a dokonce začal být sníh i na silnici. Vidět Sant Moritz pod sněhem jsem si vždycky přál! Jen jsem netušil, že ho uvidím uprostřed léta!

Čtvrtek jsem měl v plánu věnovat tréninku, což se mi i povedlo. Po obědě se rozfoukal jižní vítr a skoro dvě hodiny jsem si polítal. Potom se začali trousit ostatní závodníci, tak začalo být na kopci husto.

V pátek po ranní registraci jsme se přesunuli na severní kopec a zhruba po dvanácté po vypuklo a začalo soutěžit! Foukal opravdu studený severák, takže se časy pohybovaly kolem 53s. Ten kdo letěl pod 50s měl dobrý čas. Po prvním kole se ukázalo, koho si kopec vybral. S Tomášem jsme letěli čas 55s a bylo to dobrý do té doby, než Tofu zaletěl 37s! Udělal nám z toho poctivou šestistovku. Tomáš jen poznamenal, že škrtací čas už máme a že se to bude už jen zlepšovat! Docela se nám i dařilo lítat pod 50s, takže jsme se škrábali ve startovní listině směrem vzhůru. V pátek kole jsem si ale vychutnal pořádný sračky, takže čas 61s na 47s mě opět srazilo dolů. Po pátku byl Tomáš 15. a já 20.

V sobotu se po ránu čekalo na jižním svahu až se rozfouká, ale protože severní vítr zesílil, pořadatelé se přesunuli na severní svah. Odlétaly se tři kola, a protože se mi docela dařilo, doufal jsem v malý postup ve startovní listině. Tomáš se díky neochvějnému seknutí v prvním průletu šestého kola a následných dvou kol bez vzduchu vydal ve startovní listině opačným směrem, takže po sobotě byl Tomáš 25. a já 17. Je zajímavý, že dostat se o několik příček dolů není tak těžké, jako se dostat nahoru.

Sobotní banket proběhl v přátelském duchu. Nacpat si nácek v 11 hodin večer, tak to nemá chybu! Jak by řekl Dan, do rána jsem stihl ještě tři porody!

V neděli to vypadalo, že se už lítat nebude, ale pořadatelé nakonec z kopce vymáčkli ještě další dvě kola. Kdyby tak dlouho nečekali, až po desátém průletu naberou výšku a přistanou, odlítalo by se ještě jedno kolo. V devátém kole jsme oba zaletěli průměrné časy, ale v desátém kole si Tomáš spravil chuť. Dostal mega vzduch, takže zaletěl čas 42.92s což bylo o pět sekund méně, než do té doby nejlepší čas. Nakonec z toho bylo jen 995 bodů, ale to Tomáše vyneslo na celkové 19. místo. Po mých dvou spíše podprůměrných kolech, jsem skončil na celkovém 20. místě.

Po vyhlášení výsledků a rozloučením se se stejně postiženými lidmi jako jsem já, se Tomáš vydal směrem k domovu a já pokračoval v cestě na Azurové pobřeží provoněné levandulí. Čekal mě ještě týden dovolené. 

M.Trsek.

Více foto opět u Tomáše