Jarní část svahové sezóny
pravidelně končí rakouskou soutěží na
Wollaner Nocku v Korutanech. Zatímco první nedočkavci po dálnici tou dobou
míří už do Itálie či Slovinska k moři, my balíme péřovky a navlékací
neprofuky kalhoty, abychom ve Villachu odbočili do hor a vystoupali do 2000m,
kde sotva před pár týdny slezl sníh. Nejinak tomu bylo i letos a počet
přihlášených dával tušit, že ve startovní listině bude čtvrtina Čechů a se Slováky
už celá třetina. Dlouho dopředu Radek sliboval, že zajistí soudky Poličky a v kombinaci
s grilem a steaky to bude prima akce jako v minulých letech. Vyrazili
jsme s Radkem a hostem z našeho klubu Jirkou ve čtvrtek hned brzo
ráno, abychom si stihli odpoledne ještě zalétat, pokud to podmínky dovolí. Cesta
naloženým peugeotem ubíhala celkem hladce a tak jsme v 16h obtíženi
vybavením přelezli poslední ohradník a zdravili se na SV svahu s rakouskými
kolegy. Větru bylo dost na bezpečné
létání, tak jsme naladili naše stroje a o půl osmé ve sklánějícím se slunci už
byli zmrzlí dostatečně. Bohužel Jirka z neznámých příčin ztratil po pár
minutách vládu nad elektrifikovaným Ascotem a odepsal křídlo. Ubytovali jsme se v naší mehrbettzimmer
v podkroví Geigerhutte a šli havárii prodiskutovat nad goulasch suppe a
bierchen. Ostatní měli v plánu jet
až odpoledne a než jsme všechno probrali, objevil se Vašek s Tomášem a
Jirkou Součkem, následovaní Danem s Andreou
a Mírou s Evou, na shledání nezbytný welcome drink v podobě borůvkového
likéru rozproudil diskusi, ale po druhé rundě jsme šli spát, čekají nás náročné
tři dny. Jak se ukázalo, někoho zvlášť.
Ráno nám paní domácí Bettina
připravila tradiční královskou snídani, tak jsme hezky zaopatření vystoupali na horní parkoviště u WalderHutte,
kde jsme se zaregistrovali, dostali startovní čísla, svačinu a začali stoupat
na hřeben, každý svým tempem, Radek jako obvykle vpředu. Tentokrát ho ovšem nehnala
obvyklá touha vyzkoušet kopec mezi prvními, ale střevní potíže. Vysupěli jsme
na kopec a než pořadatelé postavili
měření a báze, stihli jsme testovací let, abychom zjistili, že ačkoliv fouká a
kopec je půlkilometrová díra, není možné nakládat mnoho. Startovní čísla jsme
měli skoro po sobě 26-32, jen Vašek 19 a Míra č.2. Můj obvyklý cíl být ve
výsledkové listině lepší než moje startovní číslo se zdál docela dosažitelný,
jen Míru jsme si trochu dobírali, že se bude muset snažit. Vzal to vážně a v prvním
kole v bublině opravdu se svým Pikem zazářil, vítr postupně slábl a
termika začala oddělovat vyvolené. Kolem poledne přibývalo oprav a čekání na
podmínky. Po druhém kole Míra zaujal první místo, Dan prohnal Pike taky slušným
vzduchem a Radek už začal litovat, že nám je dohodil, dokonce Míru nabádal,
jestli zase nechce létat s Judgem. Vítr chvílemi stávkoval, druhé kolo
bylo nakonec rozděleno na dvě skupiny, třetí se nedolétalo a bylo zrušeno,
protože některé modely málem skončily v údolí. Nakonec jsme byli rádi, že
pořadatelé soutěžní den ukončili a mohli jsme dojít na parkoviště, dát soudek chladit do potoka, postavit z aut vozovou
hradbu, roztopit gril a dočkat se zasloužené odměny. Radek se stále trápil se
střevy, cestou dolů zvažoval, že bude rovnou pokračovat na chatu. Na parkovišti
zkusil nějaký medikament a posadil se k pípě, kde nám odborně točil jedno
za druhým. Celý se rozzářil a chvíli se zdálo, že Lurdy budou mít konkurenci v NockAlmu
a poličské pivo se bude prodávat v lékárnách, bohužel po pár hodinách se
zázrak vytratil a přišla zvýšená teplota. Steaky osvědčené značky Morávek
mizely rychleji, než stihly vystydnout. Příchozí návštěvy z Polska i
Slovenska pomohly soudek vyprázdnit a tak nastal čas odjezdu na chatu, cestu už
naše auta znají skoro zpaměti a cesta není rovně, což řidičům v tomto stavu
vyhovuje.
Sobotní
ráno nás přivítalo vánkem, snídaně s hemenexem a opět na kopec , stejný
jako včera. Bohužel se pořadatelům opět nechtělo až vzdálenější vrchol kopce,
kde by možná byly podmínky lepší. Ráno ale bylo větru dost a začalo soutěžení,
báze byly mírně pootočené a posunuté oproti pátku. Obloha se rychle zatáhla,
tak se zdálo, že termika nebude tolik ovlivňovat výsledky, ale bylo to spíš
naopak. Jen zima nám začala být obstojná a navlékali jsme na sebe postupně všechno,
co jsme měli. Ani zprávy z domova, jak je tady horký víkend nás nějak
nezahřály. První kolo začal zostra Jirka Souček
za 43, Dan čistě zaletěl v krásném vzduchu 40,7 a to už za celý
víkend nepřekonal nikdo, i když Míra se snažil hodně se 41,1. Dvě kola jsme odlétali
vcelku hladce, Míra opět bubliny při každém letu, jiní jako M. Ziegler nebo G.
Steiner pokaždé vzduch sotva na doletění. Třetí kolo už bylo hodně oprav a
čtvrté na hranici regulérnosti. Kolem 50 letěl ten, kdo to uměl a neměl
vyloženě špatný vzduch, pod 48 ten, kdo měl bublinu. A kdo měl smůlu, ten byl
rád, že po 70 sec. dá vůbec horizont. Štěstí přálo Tomášovi a Shinto rozdivočil
na 42 (aby v následujícím letu nedal ani horizont), Radek se postupně
propracoval okolo 3. místa, ale ve 4. kole musel dlouho čekat na startu, jeho
střeva pracovala opravdu opět intenzivně a když se po letu konečně vyhrabal z údolí,
přistál rovnou na cestu za bází, aby mohl rychle odběhnout. P.Zarfl to
ohodnotil jako nenahlášené přistání před plotem a dostal nulu za let. No hlavně
že se z toho nepo... Pořadatelé vyhlásili půl hodiny přestávku a jelikož
podmínky se nelepšily, tak ještě další hodinu. Během té ovšem vítr zesílil,
volné létání bylo hojně využité k řinčení zbraněmi. Po 16.h se opět začalo
soutěžit a v poměrně stabilním
větru jsme odlétali hladce další dvě kola. Míra pořád upevňoval svůj náskok,
pochvaloval si, jak Pike na Hodkovicích naladil a hlídal si soupeře na dalších
místech. Díky dobrým vzduchům s úsměvem souhlasil, jen ať se lítá dál. Radek
si jako náplast na nulu dopřál tisícovkou v dalším kole. Kdo mohl, odcházel se dolů ohřát a kopec se
vylidňoval. Chtěl jsem ještě zkusit naladění Stingera a tak nepospíchal. Než
pořadatelé sbalili báze, obloha se vymetla a podvečerní slunce začalo hřát do
zad, údolí sice ztmavlo, ale vítr pořád bez problémů nesl, tak jsem nakonec
létal ještě další hodinu, zatímco ostatní už opékali špekáčky a vyprazdňovali
druhý soudek. Kdo by ale odolal mít kopec pro sebe, v dálce Dolomity a
Alpy okolo, skřivánčí zpěv a jinak krásný klid, to člověku nepřijdou důležité
ani výsledky, body a vteřiny. Dole zábava v plném proudu, mimo špekáčků i grilované
banány a hermelín, Zubrovka od Jurka už zela prázdnotou, pivo stále teklo,
Vašek měl narozeniny a koloval sloupenský 40% kompot, který zřejmě konečně
Radka vyléčil, hovory o všem možném, od vojny až po létání. Utkvěla mně jedna
perla: „Až do svatby jsem myslel, že holky neprděj.“ Po dopití
sudu a setmění cesta dolů, za volantem vždy nejzkušenější, t.j. majitel (což
neznamená nejstřízlivější) ale dojeli jsme dolů v pořádku jako vždy. Pokračování
v hospodě kolečkem borůvek a pivem si už oslavenec
Podrobnosti a další perly nechť zůstanou za vozovou hradbou.
nepamatoval, za to tvrdě spal až do rána, podobně jako ostatní členové podkrovního orchestru.
Podrobnosti a další perly nechť zůstanou za vozovou hradbou.
nepamatoval, za to tvrdě spal až do rána, podobně jako ostatní členové podkrovního orchestru.
Nedělní ráno bylo opět slunečné a
snídaně výborná, tentokrát i Radek zkusil víc než housky. Na kopci třetí den
stejná situace, po ránu fouká, vše vypadá slibně, dnes i víc sluníčka a tím i tepleji.
Začínáme první kolo, celkově již deváté. S Danem letíme první, jeho čas 56
překonávám v bublině 53 a mrzí mě dlouhé seknutí báze, přesto poměrně
dlouho čas odolává, favorit Míra zapisuje 71 a vyrábí si let, který není škoda
škrtnout, Radek jen mírně překonává můj čas, ale jako vždy se někdo najde, kdo
zařízne všechny, tentokrát to byl brat Lubo, který časem 42 předčil i E. Ratha,
druhého v celkovém pořadí. F. Prasch dostal sice mizerný vzduch, ale také
opravu, tak se Radkovi vysmekl o pár vteřin lepším časem a upevnil si třetí
místo. Druhé kolo se sice začalo, ale před polednem šel vítr na oběd a několik
modelů mělo problém se z údolí vyhrabat zpátky, tak pořadatelé soutěž
přerušili a kolo bylo zrušené. Ani po dalším čekání nebylo možné závodit, tak
soutěžící nakonec jednohlasně rozhodli o ukončení soutěže a výsledky po 9. kole
se staly definitivní. Pohled do výsledkové listiny vám prozradí, kdo měl při
hlasování první ruku nahoře. V klidu jsme zabalili, sešli a sjeli z kopce,
dali si sprchu, oběd, naložili všechno do aut ....a stále čekali na vyhlášení.
Nakonec jsme se dočkali, na rozdíl od dobré poloviny soutěžících, kteří už
odjeli. Nejrychlejší let soutěže zůstal Danovi a vyhlášeni byli 15. Tomáš, 14. Vašek,
12. Jirka, 10. Richard, 9. Dan, 4. Radek a po pěti letech opět na příčce
nejvyšší Míra Trsek.
V 15h jsme vyrazili na cestu
domů, před setměním jsme byli v Mikulově a před půlnocí doma. Vydařený
víkend, kdy jsme nejen závodili, ale i si užívali společnou zábavu a utužovali
mezinárodní vztahy. Díky kluci i holky a za rok doufám zas.
Ríšo zase pěkný článek. Jenom doplním ten kompot má o deset% víc a proto měl tak blahodárné účinky
OdpovědětVymazatDíky Vašku, jsem rád, že se články líbí a už vím, proč nám kompot tak chutnal ;-)
OdpovědětVymazatMany of us take advantage of some sort of placing machines recording along with create our personal googol and listen to how many years it really is. https://imgur.com/a/ZU4SOan https://imgur.com/a/e3gFo9J https://imgur.com/a/Z1ThygY https://imgur.com/a/3rwsgLP https://imgur.com/a/UnzTXsy https://imgur.com/a/gflyDRE https://imgur.com/a/cjNWRGv
OdpovědětVymazat