Ještě uprostřed zimního spánku si
skalní svahaři nařídili budík, aby stihli registraci na soutěž ve Francii
Vosges. Pořádal ji francouzsko-německý tým, letos již počtvrté, takže jsme dobře věděli, do čeho
jdeme, hlavním specifikem je i hodnocení trojčlenných týmů. Přihlásit se
podařilo Pittbull teamu a Czech teamu, mezi kterými vzájemné špičkování nebere
konce.
Které si letos odvezeme? |
Czech
team ve složení Radek Plch, Tomáš Winkler a Richard Kohl vyrazil ve čtvrtek
ráno, aby si po 950km stihl ještě podvečer zalétat na kopci, což se podařilo
díky větru až skoro do setmění. Druhý tým Pittbulů (Daniel Vltavský, Miroslav
Trsek a Jiří Souček) vyrazil druhým autem později a tak jsme se sešli až na
hotelu a večer poseděli chvíli v restauraci, probrali strategii a utužili
kolektiv.
Páteční
ráno byl sraz a briefing až na kopci, kam se z parkoviště jde skoro půl
hodiny, takže žádné dlouhé vyspávání, zvlášť když Radek jako loňský vítěz
s č. 1 měl letět první. Cestou nahoru vítr foukal a těšili jsme se na
skvělé létání na skalní hraně, jenže zřejmě se pak zalekl postavených bází a
cvičné létání bylo tak jen na udržení.
Když vítr zesílil, začalo se soutěžit, Radek opravdu nebyl rád za svoje
startovní číslo, protože na začátku opravdu podmínky nebyly nijak zářivé a postupně
se zlepšovaly, tak závodníci dále v poli létali lepší časy. Po prvních
dvou kolech jsme s Tomášem Radkovi
jako nejslabšímu článku domluvili a pomalu začali uvažovat o výměně za
některého z Pitbullů, v té chvíli vypadal nadějně Míra. Radkovi
domluva pomohla a další tři kola vyhrál, jen aby s námi mohl zůstat a
nemusel k Pitbullům, to ho v celkovém pořadí posunulo z 28. na 2.
místo. Ve slábnoucích podmínkách se totiž jeho startovní
pozice ukázala jako výhodou, protože soutěžící na konci už měli většinou vítr
slabší a museli spoléhat na bublinovou loterii. Navíc ve 4.kole jsme s Danem letěli v dešti a
to opravdu bylo spíš umění doletět než závodit o čas. Na konci pátého kola už
vítr vadnul úplně, přibývalo oprav a Jirka jako poslední startující si to
opravdu vychutnal za 77. Pořadatelé pak letový den ukončili a nás čekal dlouho
očekávaný večer s grilem, steaky a pivem. Na rozdíl od předchozích dvou
let bylo tentokrát příjemných skoro 18°C a nemuseli jsme si ohřívat ruce ve
stoje nad grilem jak pasáčci u ohně. Mimo jiné nám Dan vyprávěl, jaká je to
pohoda u rybníka s lodičkami a že se asi vrátí k plachetnicím. Pokračování s vínem bylo ještě na pokoji
a pro nás důvod k radosti byl i nad výsledky, když Radek na druhém místě a
Czech team na prvním. Jenže do neděle je ještě daleko...
Nedělní
ráno lehce zatažené ale se šumícím listím, takže naše touhy nebyly vyslyšeny a
budeme si pozice muset ještě vybojovat. Sraz opět na západním svahu, létání
před soutěží a zkoušení balastu, po příchodu vítr 8m/s. Při začátku soutěže už
jen 5m/s a loterie začíná. Opět mají výhodu ti, co letí na začátku (pořadí je
ovšem každý letový den úplně jiné). Podmínky slábnou, vítr víc a víc zprava.
Tomáš ve slušném vzduchu letí skvěle za 53 a posunuje ho to o šest míst dopředu,
Radek letí po bublině v mizerném vzduchu to samé a s napětím čeká, až
poletí na něj dotírající Kowalski. Dan,
Jirka i já letíme okolo 68, všichni padáme o 3-6míst a domlouváme společný
nákup plachetnic. Jedi Gabanon před
Mírou zmate pořadatele a dostává opravu, do jeho mizerného vzduchu musí Míra a
čas 77 ho stojí dvě místa, ale hlavně přenechává bublinu následujícímu, který
letí hladce 46. K Radkově smůle je to Peter Kowalski. Další kolo sice
začínáme, ale opět vítr zvadl a stočil se, většina pilotů nezaletěla ani
horizont a po čekání bylo kolo zrušeno, výsledky zůstávají a nikdo nedokáže
odhadnout, jestli vůbec na nás letos zbyde místo na stupních vítězů.
Loučíme
se a za rok na pátém ročníku nás tam máte zas, nákup plachetnic je zatím
odložený. Díky všem za fajn prodloužený víkend, hlavně klukům z týmu,
Richard.
Detailní výsledky zde.
Foto u Tomáše:
P.S. A všechno to šampaňské vypijeme společně na příští
soutěži na Wollaner Nocku.
2. Radoval Plch 1. Peter Kowalski 3. Armin Hortzitz |
Žádné komentáře:
Okomentovat