Žďár n. Sáz. jaro 2016

 
Zpráva od Tomáše:

   lítali jsme na malé bouli, ráno jsem tam dorazil první, vyjel nahoru a zablátil auto jako obvykle, ráno bezfuk, tak jsem lítal s házedlem. Po desáté když všichni dorazili, tak se přeci jen rozfoukalo na 3 - 8 m/s ,vítr byl dost nestabilní, ale lítat se dalo. Jelikož nebyl nikdo z obvyklých vrhačů, tak většinu házel Zdeněk a občas i já, i když mě říkali ať to klouznu .Občas jsme přerušovali kvůli větru buď síla nebo i směr a kolem třetí jsme končili s 5 koly. Zdá se, že Shinto se pomalu dostává ze záběhu a byl jsem s ním spokojenej - nevrtalo ,nesekalo :-)

bohužel po sobotních házedlech jsem zapomněl foťák doma, tak  jen výsledovka mobilem.

Nové Město n. Mor. jaro 2016

Třetí dubnový víkend byl nabitý svahovými soutěžemi a díky neorganizaci soutěží v kalendáři musel každý řešit dilema, jestli na sever (Ranou) nebo na jih (Vysočinu). Jelikož bližší košile než kabát a krajina je kolem Jimramova krásná, zamířil jsem na jih. Sice jsem ráno při pohledu na radar trochu zaváhal, ale za Poličkou už byla modrá obloha a „na polínkách“ se blýskala reflexní plástev Radka a mistrovské pruhy Zdeňka. Zalétali jsme si ještě před soutěží, na nějaké velké nakládání to nebylo a první soutěžní lety to potvrdily. Kopec si vybíral svoje tváře, zdálo se, že trénink se vyplatil Radkovi i Zdeňkovi, Tomáš Humpolec jim skvěle sekundoval, podpořen bublinami, jak se na domácího sluší.  

V dalším kole přišlo překvapení, když Radek po startu úspěšně vyklesal a po náletu do báze přistál za 4sec, nedoletěl ani do první zatáčky.  Dožadoval se sice opravy, což rozpoutalo debatu, ale pravidla na takovou situaci prostě nepamatují a řešením by bylo, aby startér měl pravomoc opravu udělit (což by mohlo znamenat nekončící dohadování všech, co neměli bublinu). Svezl se tentokrát Jarda Kaplan a opět Tomáš Humpolec vodil Nixe ve výškách, kam se někteří ještě vůbec nedostali. Ve třetím kole zazářil Karel Faltus, který let 49s zakončil vítězným stoupavým půlvýkrutem, rychlejší byl jen Radek zřejmě nulou nabuzený, Tomáš opět skotačil v bublině, což už ostatním začínalo být nápadné. Když v dalším kole ještě navíc všechny deklasoval časem 45s,  bylo jasné, že je to dnes jeho den. Radek si odploužil zas pro změnu jeden let za 64, nade mnou se slitovali a povolili opakování startu, tak jsem se svezl aspoň jednou za 53. Páté kolo patřilo zkušeným, Honza Plch, Karel Faltus a Tonda Hlavsa se rozvášnili za 47-49, nestačil na ně ani Radek a Tomáš konečně dostal normální vzduch. Šesté kolo už vítr vadnul a stáčel se zprava, kolo vyhrál Radek za 52s, zle na něj ale dotíral poslední prkýnkový mohykán Zdenda Kincl  za 53,8s.

 Strach všem divákům nahnal Karel Faltus, když radostí, že doletěl, zopakoval vítězný výkrut, tentokrát ovšem bez valné rychlosti a hlavně v přízemní výšce. Naštěstí nebyla tráva vysoká a tak se jen pro své lesní Dingo prošel téměř k lesu. 

Poslední kolo bylo už spíš jen boj o přežití v bočním větru, tam je Radek jako doma a i když se opět pokoušel získat opravu tentokrát pod záminkou traktoru na bázi, kolo vyhrál a potvrdil tak i celkové vítězství.

                Soutěž byla v pohodovém duchu a snad každý se svezl v dobrém vzduchu, někdo vícekrát, jak to tak bývá. Při absenci notorických vrhačů jsme se se Zdeňkem rozdělili a odházeli soutěž ve dvou, v tomto směru nám sedm kol docela stačilo. Po vyhlášení vítězů jsme se chvíli pokoušeli povozit v termice, ale vzduch byl dost nevyzpytatelný, tak jsme raději zamířili na kafe do Jimramova k Broučkovi, abychom zhodnotili dnešní výkony. Díky pořadatelům za pěknou soutěž a všem za fajn sobotu.

Richard Kohl.

Euro Raná 2016

                Už registrace na tuto soutěž naznačila, že konkurence bude velká. Během prvních deseti minut se zaplnilo 36 míst a ještě večer se začala plnit i čekací listina. Nakonec se sice na všechny dostalo, možná i díky tomu, že FAI začala vydávat licence, které se dají ověřit na Internetu a tak někteří neprošli sítem. S Tomášem jsme zvažovali jako každý rok, jestli jet už ve čtvrtek a nemuset (po zelené smršti spíš nemoct) vstávat. Nebo naopak večer v klidu zabalit, ráno muset vstát a přijet s čistou hlavou bez permoníků. Zvolili jsme druhou možnost, před devátou ranním deštěm a ucpanou Prahou dorazili do Skleníku pro startovní čísla a na krátké uvítání a breefing. Moje angličtina asi není dokonalá, když jsem slyšel, že na Písečnou Filip pojede „First“ a ostatní za ním, abychom příliš nezničili rozbahněnou cestu a pozemky. Touha po závodění zadržovaná celou zimu ale vykonala své a tak se za Mírou vyrobila celoevropská kolona, ve které byl Filip téměř „First“, ale od konce. Možná už tady je první náznak výsledku soutěže, aby se naplnilo biblické: „Poslední budou první.“

                 Na Písečné jsme byli brzo, bohužel vítr po postavení bází okamžitě zeslábl a mírně se stočil, tak pořadatelé báze přesunuli na východní hranu, aby je nakonec zase přestěhovali zpět a po několika drobných přeháňkách bylo možné začít soutěžit. SV vítr, vlhko a zima postupně zchladily vášně, Franz Praschměl tu čest každé kolo začínat a jeho čas 67 naznačil, že to nebude velká jízda, chvíli po něm Philipp ukázal, že to jde i za 53 a když pak Lukas letěl 75, bylo skoro všem jasné, že je jedno, kdo byl první na kopci, ale záleží na tom, koho si kopec vybere mezi vyvolené. Smůlu měli na konci kola Jarda Pávek st. a G. Steiner, kterým přestalo foukat, ale ne tak dlouho, aby to dalo 20sec. v kuse. Oba nedokončili let a přistávali pod kopcem.  Druhé kolo bylo podobné jako první, jen šťastlivci se mírně obměnili. Je zajímavé, že smolaři na konci zůstali, vznikla trochu debata o možné opravě G.Steinera a trochu napjatá atmosféra. Nutno pochválit Filipa, že i tuto těžkou pořadatelskou chvíli ustál se ctí. Navečer jsme promrzlí opustili Písečnou s nadějí, že zítra bude na jižním prosluněném svahu Rané lépe. Večeře v Ponorce, posezení ve Skleníku už ne tak bouřlivé jako předchozí večer (aby byly síly na příští banketový večer).

                Sobotní ráno s ojíněnými skly na parkovišti, mlžným oparem a JV větrem nás vyhnalo bez váhání na svah nad lomem. Při výstupu jsme zkoumali, o kolik hora přes zimu zase vyrostla, že se na ní stoupá hůř než na podzim. Hned po rozpuštění mlhy, když se vítr stabilizoval, se začalo soutěžit. První lety naznačily, že kdo chce pomýšlet na dobrý výsledek, musí letět kolem 50, nejlépe pod. Předpokladem je ovšem zvládnout šikmé báze, kde zvlášť levá je proklatě daleko a nevykoledovat si bezpečnostní linii. Startéři si psali čárky zpočátku přímo hráběmi. První kolo vyhrál opět Philipp s časem 47, druhé už se zrychlilo, náš Míra a Filip 42, ve třetím D. Perlick 40 a ve čtvrtém se Lukas svezl za 39, což byl nejlepší čas soutěže. Zajímavé bylo pozorovat, jak se kdo vyrovnává s přistáváním, které na Rané není zvlášť pro nováčky jednoduché. Sice všichni měli instrukce, že nejlepší je traverz po hraně a dosednout do travnatého koutku, přesto hledači nových cest přistávali v DS ze severní strany na šílené rychlosti, padali na klapkách do šípků, či otloukali modely o kameny v trávě nad lomem. 

I když se blížil čas banketu, podmínky byly stálé, lom nahřátý a tak jsme s Tomášem ještě využili chvíli, kdy bylo na kopci volno a zalétali si pro radost v zapadajícím Slunci společně s padáky a jedním ASW. Zkoušeli jsme i pózování pro fotografa, DS a prostě si hvízdali pro radost rychlostí, která nám nebyla dopřána v soutěžních letech.  Dolů nás donutila sejít jen vidina dobrého jídla. 

Banket nezklamal jako každoročně, jen byl letos bez taneční vložky, což někteří ocenili upřímně, jiní naoko. Rozhodně bylo víc času na povídání a probírání výsledků, které vzhledem k předpovědi na neděli zdály se být definitivní. První Lukas, druhý Filip, třetí Philipp.

Jenže nedělní ráno ukazoval měřák ve Skleníku JV 5-7m/s, tak Radek a já, (kteří jsme se nějak nemohli smířit s dosavadními výsledky) jsme vyrazili na vrchol zkusit, jestli měření nelže. Opravdu se dalo letět i s mírným balastem a tak i ostatní se začali trmácet vzhůru. Než se začalo soutěžit, vítr mírně zeslábl, ale podmínky stále byly, tak začalo další kolo. A děly se věci. Nejlepší čas zapsal smolař z prvního dne G.Steiner, kolo vyhrál časem 47, hned za ním J. Vaněk s časem 49, (možná si kopec spletl Scary s tou endemitickou). Krok s nimi držel Filip a pozici začal ztrácet Lukas. Poslední kolo přineslo ještě větší překvapení, vyhrál ho totiž místní matador Jarda Pávek st. časem 51. A tak oba smolaři z prvního dne dostali vynahrazeno všechno i s úroky. A pak, že spravedlnost na kopci neexistuje :-) Obě kola také byla ve znamení pravidla horizontu, ne každému se vyplatilo tlačit až do desátého průletu, bylo vidět několik zoufalých pokusů stoupání až do pádu, aby nekompromisní (ale spravedliví) rozhodčí byli uspukojeni alespoň na zlomek sekundy. Ono těch přihlížejících kontrolujících (polských i německých) očí bylo okolo dost.

Po sečtení všech kol si nakonec Filip polepšil a posunul se na první místo před Philippa, o třetí místo si rezolutně svými výkony řekl D. Perlick a favorit Lukas s nejrychlejším časem bohužel skončil smutně pod stupni vítězů. Vyhlášení vítězů u Skleníku bylo netradičně česko-německy, kdy čeština stačila nám, Slovákům a Polákům. Fero překládal do němčiny a zároveň mohl předat první cenu Filipovi. Určitě si ji zasloužil včetně potlesku nejen za bezchybné létání, ale i za krásný víkend, který všem účastníkům připravil. Díky jemu i všem jeho pomocníkům.

 
Richard Kohl

Oficiální výsledky

           Tomáš Winkler Foto Video 

           Fero Ruisl  Foto

P.S. Omlouvám se, že publikuju tak pozdě, ale řešení pracovních i osobních problémů mně bere dost energie a to se pak špatně píše.