NockAlm Pokal 2018

Jarní část svahové sezóny pravidelně končí  rakouskou soutěží na Wollaner Nocku v Korutanech. Zatímco první nedočkavci po dálnici tou dobou míří už do Itálie či Slovinska k moři, my balíme péřovky a navlékací neprofuky kalhoty, abychom ve Villachu odbočili do hor a vystoupali do 2000m, kde sotva před pár týdny slezl sníh. Nejinak tomu bylo i letos a počet přihlášených dával tušit, že ve startovní listině bude čtvrtina Čechů a se Slováky už celá třetina. Dlouho dopředu Radek sliboval, že zajistí soudky Poličky a v kombinaci s grilem a steaky to bude prima akce jako v minulých letech. Vyrazili jsme s Radkem a hostem z našeho klubu Jirkou ve čtvrtek hned brzo ráno, abychom si stihli odpoledne ještě zalétat, pokud to podmínky dovolí. Cesta naloženým peugeotem ubíhala celkem hladce a tak jsme v 16h obtíženi vybavením přelezli poslední ohradník a zdravili se na SV svahu s rakouskými kolegy.  Větru bylo dost na bezpečné létání, tak jsme naladili naše stroje a o půl osmé ve sklánějícím se slunci už byli zmrzlí dostatečně. Bohužel Jirka z neznámých příčin ztratil po pár minutách vládu nad elektrifikovaným Ascotem a  odepsal křídlo. Ubytovali jsme se v naší mehrbettzimmer v podkroví Geigerhutte a šli havárii prodiskutovat nad goulasch suppe a bierchen.  Ostatní měli v plánu jet až odpoledne a než jsme všechno probrali, objevil se Vašek s Tomášem a Jirkou Součkem, následovaní  Danem s Andreou a Mírou s Evou, na shledání nezbytný welcome drink v podobě borůvkového likéru rozproudil diskusi, ale po druhé rundě jsme šli spát, čekají nás náročné tři dny.  Jak se ukázalo, někoho zvlášť.

Ráno nám paní domácí Bettina připravila tradiční královskou snídani, tak jsme hezky zaopatření  vystoupali na horní parkoviště u WalderHutte, kde jsme se zaregistrovali, dostali startovní čísla, svačinu a začali stoupat na hřeben, každý svým tempem, Radek jako obvykle vpředu. Tentokrát ho ovšem nehnala obvyklá touha vyzkoušet kopec mezi prvními, ale střevní potíže. Vysupěli jsme na kopec  a než pořadatelé postavili měření a báze, stihli jsme testovací let, abychom zjistili, že ačkoliv fouká a kopec je půlkilometrová díra, není možné nakládat mnoho. Startovní čísla jsme měli skoro po sobě 26-32, jen Vašek 19 a Míra č.2. Můj obvyklý cíl být ve výsledkové listině lepší než moje startovní číslo se zdál docela dosažitelný, jen Míru jsme si trochu dobírali, že se bude muset snažit. Vzal to vážně a v prvním kole v bublině opravdu se svým Pikem zazářil, vítr postupně slábl a termika začala oddělovat vyvolené. Kolem poledne přibývalo oprav a čekání na podmínky. Po druhém kole Míra zaujal první místo, Dan prohnal Pike taky slušným vzduchem a Radek už začal litovat, že nám je dohodil, dokonce Míru nabádal, jestli zase nechce létat s Judgem. Vítr chvílemi stávkoval, druhé kolo bylo nakonec rozděleno na dvě skupiny, třetí se nedolétalo a bylo zrušeno, protože některé modely málem skončily v údolí. Nakonec jsme byli rádi, že pořadatelé soutěžní den ukončili a mohli jsme dojít na parkoviště, dát soudek  chladit do potoka, postavit z aut vozovou hradbu, roztopit gril a dočkat se zasloužené odměny. Radek se stále trápil se střevy, cestou dolů zvažoval, že bude rovnou pokračovat na chatu. Na parkovišti zkusil nějaký medikament a posadil se k pípě, kde nám odborně točil jedno za druhým. Celý se rozzářil a chvíli se zdálo, že Lurdy budou mít konkurenci v NockAlmu a poličské pivo se bude prodávat v lékárnách, bohužel po pár hodinách se zázrak vytratil a přišla zvýšená teplota. Steaky osvědčené značky Morávek mizely rychleji, než stihly vystydnout. Příchozí návštěvy z Polska i Slovenska pomohly soudek vyprázdnit a tak nastal čas odjezdu na chatu, cestu už naše auta znají skoro zpaměti a cesta není rovně, což řidičům v tomto stavu vyhovuje.

                Sobotní ráno nás přivítalo vánkem, snídaně s hemenexem a opět na kopec , stejný jako včera. Bohužel se pořadatelům opět nechtělo až vzdálenější vrchol kopce, kde by možná byly podmínky lepší. Ráno ale bylo větru dost a začalo soutěžení, báze byly mírně pootočené a posunuté oproti pátku. Obloha se rychle zatáhla, tak se zdálo, že termika nebude tolik ovlivňovat výsledky, ale bylo to spíš naopak. Jen zima nám začala být obstojná a navlékali jsme na sebe postupně všechno, co jsme měli. Ani zprávy z domova, jak je tady horký víkend nás nějak nezahřály. První kolo začal zostra Jirka Souček  za 43, Dan čistě zaletěl v krásném vzduchu 40,7 a to už za celý víkend nepřekonal nikdo, i když Míra se snažil hodně se 41,1. Dvě kola jsme odlétali vcelku hladce, Míra opět bubliny při každém letu, jiní jako M. Ziegler nebo G. Steiner pokaždé vzduch sotva na doletění. Třetí kolo už bylo hodně oprav a čtvrté na hranici regulérnosti. Kolem 50 letěl ten, kdo to uměl a neměl vyloženě špatný vzduch, pod 48 ten, kdo měl bublinu. A kdo měl smůlu, ten byl rád, že po 70 sec. dá vůbec horizont. Štěstí přálo Tomášovi a Shinto rozdivočil na 42 (aby v následujícím letu nedal ani horizont), Radek se postupně propracoval okolo 3. místa, ale ve 4. kole musel dlouho čekat na startu, jeho střeva pracovala opravdu opět intenzivně a když se po letu konečně vyhrabal z údolí, přistál rovnou na cestu za bází, aby mohl rychle odběhnout. P.Zarfl to ohodnotil jako nenahlášené přistání před plotem a dostal nulu za let. No hlavně že se z toho nepo... Pořadatelé vyhlásili půl hodiny přestávku a jelikož podmínky se nelepšily, tak ještě další hodinu. Během té ovšem vítr zesílil, volné létání bylo hojně využité k řinčení zbraněmi. Po 16.h se opět začalo soutěžit  a v poměrně stabilním větru jsme odlétali hladce další dvě kola. Míra pořád upevňoval svůj náskok, pochvaloval si, jak Pike na Hodkovicích naladil a hlídal si soupeře na dalších místech. Díky dobrým vzduchům s úsměvem souhlasil, jen ať se lítá dál. Radek si jako náplast na nulu dopřál tisícovkou v dalším kole.  Kdo mohl, odcházel se dolů ohřát a kopec se vylidňoval. Chtěl jsem ještě zkusit naladění Stingera a tak nepospíchal. Než pořadatelé sbalili báze, obloha se vymetla a podvečerní slunce začalo hřát do zad, údolí sice ztmavlo, ale vítr pořád bez problémů nesl, tak jsem nakonec létal ještě další hodinu, zatímco ostatní už opékali špekáčky a vyprazdňovali druhý soudek. Kdo by ale odolal mít kopec pro sebe, v dálce Dolomity a Alpy okolo, skřivánčí zpěv a jinak krásný klid, to člověku nepřijdou důležité ani výsledky, body a vteřiny. Dole zábava v plném proudu, mimo špekáčků i grilované banány a hermelín, Zubrovka od Jurka už zela prázdnotou, pivo stále teklo, Vašek měl narozeniny a koloval sloupenský 40% kompot, který zřejmě konečně Radka vyléčil, hovory o všem možném, od vojny až po létání. Utkvěla mně jedna perla: „Až do svatby jsem myslel, že holky neprděj.“  Po dopití sudu a setmění cesta dolů, za volantem vždy nejzkušenější, t.j. majitel (což neznamená nejstřízlivější) ale dojeli jsme dolů v pořádku jako vždy. Pokračování v hospodě kolečkem borůvek a pivem si už oslavenec

Podrobnosti a další perly nechť zůstanou za vozovou hradbou.
nepamatoval, za to tvrdě spal až do rána, podobně jako ostatní členové podkrovního orchestru.

Nedělní ráno bylo opět slunečné a snídaně výborná, tentokrát i Radek zkusil víc než housky. Na kopci třetí den stejná situace, po ránu fouká, vše vypadá slibně, dnes i víc sluníčka a tím i tepleji. Začínáme první kolo, celkově již deváté. S Danem letíme první, jeho čas 56 překonávám v bublině 53 a mrzí mě dlouhé seknutí báze, přesto poměrně dlouho čas odolává, favorit Míra zapisuje 71 a vyrábí si let, který není škoda škrtnout, Radek jen mírně překonává můj čas, ale jako vždy se někdo najde, kdo zařízne všechny, tentokrát to byl brat Lubo, který časem 42 předčil i E. Ratha, druhého v celkovém pořadí. F. Prasch dostal sice mizerný vzduch, ale také opravu, tak se Radkovi vysmekl o pár vteřin lepším časem a upevnil si třetí místo. Druhé kolo se sice začalo, ale před polednem šel vítr na oběd a několik modelů mělo problém se z údolí vyhrabat zpátky, tak pořadatelé soutěž přerušili a kolo bylo zrušené. Ani po dalším čekání nebylo možné závodit, tak soutěžící nakonec jednohlasně rozhodli o ukončení soutěže a výsledky po 9. kole se staly definitivní. Pohled do výsledkové listiny vám prozradí, kdo měl při hlasování první ruku nahoře. V klidu jsme zabalili, sešli a sjeli z kopce, dali si sprchu, oběd, naložili všechno do aut ....a stále čekali na vyhlášení. Nakonec jsme se dočkali, na rozdíl od dobré poloviny soutěžících, kteří už odjeli. Nejrychlejší let soutěže zůstal Danovi a vyhlášeni byli 15. Tomáš, 14. Vašek, 12. Jirka, 10. Richard, 9. Dan, 4. Radek a po pěti letech opět na příčce nejvyšší Míra Trsek.   

V 15h jsme vyrazili na cestu domů, před setměním jsme byli v Mikulově a před půlnocí doma. Vydařený víkend, kdy jsme nejen závodili, ale i si užívali společnou zábavu a utužovali mezinárodní vztahy. Díky kluci i holky a za rok doufám zas.

Richard

Foto u Tomáše zde

Výsledky tady 

Video od Tadeje 

RC-Network Open F3F 2018

Ještě uprostřed zimního spánku si skalní svahaři nařídili budík, aby stihli registraci na soutěž ve Francii Vosges. Pořádal ji francouzsko-německý tým, letos již  počtvrté, takže jsme dobře věděli, do čeho jdeme, hlavním specifikem je i hodnocení trojčlenných týmů. Přihlásit se podařilo Pittbull teamu a Czech teamu, mezi kterými vzájemné špičkování nebere konce.

Které si letos odvezeme?

                Czech team ve složení Radek Plch, Tomáš Winkler a Richard Kohl vyrazil ve čtvrtek ráno, aby si po 950km stihl ještě podvečer zalétat na kopci, což se podařilo díky větru až skoro do setmění. Druhý tým Pittbulů (Daniel Vltavský, Miroslav Trsek a Jiří Souček) vyrazil druhým autem později a tak jsme se sešli až na hotelu a večer poseděli chvíli v restauraci, probrali strategii a utužili kolektiv.

                Páteční ráno byl sraz a briefing až na kopci, kam se z parkoviště jde skoro půl hodiny, takže žádné dlouhé vyspávání, zvlášť když Radek jako loňský vítěz s č. 1 měl letět první. Cestou nahoru vítr foukal a těšili jsme se na skvělé létání na skalní hraně, jenže zřejmě se pak zalekl postavených bází a cvičné létání bylo tak jen na udržení.  Když vítr zesílil, začalo se soutěžit, Radek opravdu nebyl rád za svoje startovní číslo, protože na začátku opravdu podmínky nebyly nijak zářivé a postupně se zlepšovaly, tak závodníci dále v poli létali lepší časy. Po prvních dvou kolech jsme s Tomášem  Radkovi jako nejslabšímu článku domluvili a pomalu začali uvažovat o výměně za některého z Pitbullů, v té chvíli vypadal nadějně Míra. Radkovi domluva pomohla a další tři kola vyhrál, jen aby s námi mohl zůstat a nemusel k Pitbullům, to ho v celkovém pořadí posunulo z 28. na 2. místo.   Ve slábnoucích podmínkách se totiž jeho startovní pozice ukázala jako výhodou, protože soutěžící na konci už měli většinou vítr slabší a museli spoléhat na bublinovou loterii. Navíc ve  4.kole jsme s Danem letěli v dešti a to opravdu bylo spíš umění doletět než závodit o čas. Na konci pátého kola už vítr vadnul úplně, přibývalo oprav a Jirka jako poslední startující si to opravdu vychutnal za 77. Pořadatelé pak letový den ukončili a nás čekal dlouho očekávaný večer s grilem, steaky a pivem. Na rozdíl od předchozích dvou let bylo tentokrát příjemných skoro 18°C a nemuseli jsme si ohřívat ruce ve stoje nad grilem jak pasáčci u ohně. Mimo jiné nám Dan vyprávěl, jaká je to pohoda u rybníka s lodičkami a že se asi vrátí k plachetnicím.  Pokračování s vínem bylo ještě na pokoji a pro nás důvod k radosti byl i nad výsledky, když Radek na druhém místě a Czech team na prvním. Jenže do neděle je ještě daleko...  

               Sobotní ráno opět sraz na kopci, tentokrát foukalo víc a kdo se svezl na hraně v půlhodině před soutěží, očekával skvělé podmínky celý den. Bohužel Vogézy jsou hory a tam se podmínky mění rychle, takže jsme nestihli dolétat ani celé kolo a vítr zeslábl a otočil se, na některé soutěžící se už nedostalo. Jelikož pořadatelé dělení kol nahlásili jen pro první 4 kola (aby byla soutěž platná),  bylo zrušeno celé kolo a nastal přesun na druhý svah, kde za dvě hodiny měla soutěž pokračovat. Opravdu na místě foukalo docela obstojně 6-8m/s z přesně opačné strany než ráno, půl hodiny volné létání a soutěž pokračovala znovu šestým kolem. Bylo hodně o bublinách a bohužel jsem byl jedním ze dvou, kteří nezaletěli ani horizont, to náš tým odsunulo na druhé místo. Ostatní letěli dobrý standard, jen Dan se zdálo prolomil smůlu a prohnal nového Pike těsně nad smrčky jen o vteřinu pomaleji než vítěz kola, to zaselo semínko pochybnosti, jestli koupě plachetnice by byl dobrý nápad. Jirka si opět užíval kochací let a naopak o klubu plachetnic uvažovat začal. Radek se vyhoupl o 1,5 bodu na první místo. Bouřka za našimi zády se nepřiblížila, jak prorokoval Míra, ale naopak rozpadla a to zastavilo vítr, takže další kolo se už nedolétalo a bylo škrtnuto. Alespoň jsme měli čas se umýt a dojet včas na banket v podobě pětichodové večeře na statku pod svahem. Debaty o klubu plachetnic, slevě při jejich hromadném nákupu, předpovědi větru a taktizování nebralo konce ani u vína na hotelovém pokoji. Nejlépe kdyby se nelétalo a výsledky už zůstaly.

                Nedělní ráno lehce zatažené ale se šumícím listím, takže naše touhy nebyly vyslyšeny a budeme si pozice muset ještě vybojovat. Sraz opět na západním svahu, létání před soutěží a zkoušení balastu, po příchodu vítr 8m/s. Při začátku soutěže už jen 5m/s a loterie začíná. Opět mají výhodu ti, co letí na začátku (pořadí je ovšem každý letový den úplně jiné). Podmínky slábnou, vítr víc a víc zprava. Tomáš ve slušném vzduchu letí skvěle za 53 a posunuje ho to o šest míst dopředu, Radek letí po bublině v mizerném vzduchu to samé a s napětím čeká, až poletí na něj dotírající Kowalski.  Dan, Jirka i já letíme okolo 68, všichni padáme o 3-6míst a domlouváme společný nákup plachetnic.  Jedi Gabanon před Mírou zmate pořadatele a dostává opravu, do jeho mizerného vzduchu musí Míra a čas 77 ho stojí dvě místa, ale hlavně přenechává bublinu následujícímu, který letí hladce 46. K Radkově smůle je to Peter Kowalski. Další kolo sice začínáme, ale opět vítr zvadl a stočil se, většina pilotů nezaletěla ani horizont a po čekání bylo kolo zrušeno, výsledky zůstávají a nikdo nedokáže odhadnout, jestli vůbec na nás letos zbyde místo na stupních vítězů.

               

V dálce bouřka, napětí veliké, děkuje se všem, tleská zvoníkům i pořadatelům a přichází vyhlašování výsledků 12 týmů. Pitbull na 8. místě, Holland, Brimbelle, F3Fun, napětí....  Schwaben :-))) nás pořád nečetli a už jsou jen poslední tři. Hurááá Czech team na třetí příčce, přeskočili nás dnes jen Swiss 1. V jednotlivcích je napětí podobné, sice bylo jasné, že Kowalski vyhrál, ale jestli Radka ještě někdo nepřeskočil, nikdo nevíme. Vyhlašování od konce  ....7., 6., 5. místo, 4. Phillips, 3.Hortzitz a už tleskáme nadšeně....  Radovan Plch. Nakonec úleva, že to nebylo horší a poháry si odvážíme jako ve všech předchozích letech :-)

                Loučíme se a za rok na pátém ročníku nás tam máte zas, nákup plachetnic je zatím odložený. Díky všem za fajn prodloužený víkend, hlavně klukům z týmu, Richard.

Detailní výsledky zde.

Foto u Tomáše: 

P.S. A všechno to šampaňské vypijeme společně na příští soutěži na Wollaner Nocku. 

2. Radoval Plch  1. Peter Kowalski 3. Armin Hortzitz