Nejistá sezóna 2020

 

    
Když jsme se v lednu probouzeli ze zimního spánku a snažili se rychlou F5 dostat na startovní listiny oblíbených soutěží, nedovedli jsme si ani představit, že s námi může něco tak snadno zamést. V nadějně vypadajícím kalendáři začaly zavřené hranice a zákazy všeho postupně rušit jednu contestovou soutěž za druhou, nakonec ani jarní národní soutěže nebylo možné odlétat. Najednou obvyklé jarní dilema který víkend kam jet, kolik dovolené je potřeba a kdo zajistí ubytování nahradila jen jediná otázka. Bude vůbec soutěž a bude možné se jí zúčastnit? Naděje padala jedna za druhou, naše oblíbené Vosgess zrušené, skvělé Rakousko taky, Slovinsko odložené na podzim… První soutěží, kde se většina svahové komunity sešla byla Raná na konci května. Vzali jsme soudek Poličky, gril a steaky jako by to bylo do Slovinska a rozbalili tábor pod Písečnou. První den fajn soutěž, s netradičním obsazením bedny, druhý den bohužel přerušený deštěm a soutěž ukončena předčasně. Domů se mně nechtělo, tak jsem si dal ještě dvě hodiny na SZ svahu Rané, krásná jízda ve větru za frontou. Více už jsem psal tady https://kopcolety.blogspot.com/2020/06/promorovani-na-rane.html 

Fotky u Tomáše:

https://photos.google.com/share/AF1QipNLaHfHQMoNfzf-jl0dkj4tm6EMlftAKINO5R_9mAhd7o5HKO8eMIG1RwJ1flSEhA?key=dDJOWW1zS2hjb3VEem5Fd2FUbGpqdzdpd0t4eWdR

   

Letní soutěže ve Francii a Španělsku spojené s dovolenou bohužel neabsolvovali ani nejskalnější z nás a doufali jsme v lepší podzimní nadechnutí. Nejdřív nám nepřál vítr, odlétala se jen kvalifikace v Novém Městě a už bylo mistrovství republiky na Rané. Jeho první den proběhl ve Skleníku jako pivní 14h maraton, protože předpověď se prostě nemýlila. Jedinou přestávkou bylo grilování steaků na parkovišti a pak zas hurá do sucha a tepla hospody. Druhý den byl už soutěžní na Bečově v mírném větru. Excelentním a zaslouženým výkonem si mistrovský titul odnesl Dan Vltavský, ostatní jen mlsně koukali na jeho vzduchy. Prostě mu to přišlo a nenechal nic náhodě. Když i škrtaný výsledek je 1000, tak co ještě dodat. Snad jen Plačkovo, „…a to kdyby mně to přišlo“ 😉   Další na bedně byli trenér Filip Kalenský a Vašek Vojtíšek, který testoval zbrusu nový stroj ( a u toho opět poctivě odházel přes polovinu startů). Za zmínku stojí také nový nájemce luk, který na Bečově pase kozy a ovce. Nejen že nás nevyhodil jako nezvané hosty, ale navrhl modelářům, ať si zařídí klíč od branky a hlavně ať neničí oplocení a chodí brankou, jinak nemá žádný problém. Doufejme tyto dobré vztahy nikdo nezkazí.

               Foto opět u Tomáše https://photos.google.com/share/AF1QipMxiHnviEVRYSvQoZmthHVRR8-djS0gUoCs56lTCTHW5VJsvXzIvWJ8NJFixJ2tDQ?key=N01zUlFVb1RXNlRCOHlBbXhyZG5RWXQxTWJydkFR  a podrobnosti u Jirky https://f3x.mypage.cz/

               Koronavirová situace houstla, mistrovství světa ve Francii bylo zrušené, soutěže na Rujáně i ve Slovinsku začaly být nejisté a předpověď na víkend excelentní. Proto jsem uspořádal s Jirkou Součkem ještě naše odložené soutěže ve Sloupně u Chotěboře. Tentokrát pouze jednodenní, dvě soutěže v jeden den. Foukalo už od rána, moc nás nebylo a střídali jsme se na bázích, jak už jsme zvyklí. Obě soutěže měly 10 kol, soutěžících postupně ubývalo, protože létání a přistání s naloženým érem ve větru přes 10m/s bylo opravdu jen pro znalé. Navíc já měl tentokrát opravdu štěstí na neviditelné dráty VN. Poprvé jsem se po nich projel se Sonetixem, nula za let, vteřiňák, ale dobrý. Podruhé opět nula, ale nalomený trup, blbý. A do třetice jsem Pike zavrtal v plném kvaltu a udělal ho hvězdicí o kopec komplet skládací do kufříku. Hrdinská smrt, možná ještě nějaký mosazný balast na kopci zůstal. Tak jsem se dál mohl už věnovat pořadatelské činnosti. Výsledky byly vyrovnané, v každé části bylo pořadí jiné a někomu se dařilo na začátku, jinému ke konci. Je vidět, že první desítka je vyrovnaná a vzájemné přátelské hecování pomáhá všem vydat to nejlepší i celkově se posunout vpřed. Pokud se někomu zdá, že deset lidí na kopci někde u vodárny je lokální pouťovka, tak jen připomenu, že fučelo 10-15m/s, časy byly okolo 40 sec, naloženo na 4kg, v jednom dni 20 kol a účastníci mají doma nejméně tolik pohárů z mezinárodních soutěží jako bylo kol. A bitka to byla do posledního dechu, nikdo nenechal ani vteřinu navíc než musel. Nevěděli jsme, že to byla pro nás poslední letošní soutěž a rozloučení se sezónou. Díky za ni a pohodovou atmosféru všem zúčastněným.    

               Fotky opět u Tomáše:

https://photos.google.com/share/AF1QipPwstGO0zc1-ML5r4CBBh09jXscxM7yNX25VBnrCaSz0qU1YUZ1_5-XiNBkPbB_1A?key=NmF2OWhzN0tBZUlLV29zOFQ3am5qanUzVXNBcUp3  

                 Doufejme ta příští bude lepší a zase se podíváme na naše oblíbená místa v Alpách nebo u moře. A budeme se moct setkat s podobnými blázny z celé Evropy, kterým učarovalo hvízdání ve větru na svahu. 

Mějte se fajn a bez virů, Richard.

 

Promořování na Rané

Když na Windguru vykoukla vcelku nadějně větrná předpověď na víkend, domluvili jsme se, že Ranou pojmeme tentokrát jako náhradu za zrušené mezinárodní soutěže. Takže nebude chybět soudek piva a něco na gril při večerním posezení. Není třeba dlouhých řečí, každý už ví, co je jeho úkol a na co se připravit.

               V sobotu ráno se ukázalo, že soutěže už chybí hodně svaholetcům, dokonce se objevilo i pár hostů z jiných kategorií a pár tváří již dlouho neviděných. Na startovní listině bylo 28 jmen, což už nepamatuje ani několik posledních MR. Sobotní směr větru byl na Písečnou, ve studeném SV větru slunce kouzlilo střídavě termické bubliny a s nimi zvedalo náladu právě letícím soutěžícím a napínalo nervy přihlížejícím. Kdo neměl bublinu, letěl přes 60, kdo měl, tak těsně přes padesát.

               V prvním kole nastalo nesmělé osahávání bází a svezli se hezky V.Bláha, L.Horáček, M.Trsek, V.Vojtíšek, I.Bačinská, J.Pávek st., i J.Muller rozdráždil svého dvacetiletého New Stinga, že to byla radost pohledět. Roger asi hodně litoval svého rozhodnutí udělat zatáčku mazácky ke svahu, když vítr jeho Sonet přibil k zemi dost nešťastně a vyřadil ho z dalších bojů.

               Ve druhém kole jsme se o bubliny podělili já a J.Pávek ml., za to však o takové, že časy už byly pod 50 a létání začínalo nabírat na dramatičnosti.

               Třetí kolo přineslo pořádné překvapení, Pavel Stehlík rozdivočil stařičkého Stinga tak, že vznikl nejrychlejší čas soutěže 43,77s. Výkon to byl opravdu excelentní, čistě zalétnutý a odměněn potleskem. Jak je vidět, všechny ty super uhlíky a gynekologické trupy nejsou vždy zárukou úspěchu.

               Ve čtvrtém kole se dočkal J.Kaplan a J.Šlik, oba si zahvízdali pod 50 a přidělali vrásky těm, co stále marně čekali na svůj vysněný vzduch. Radek Plch raději nechal doma přítelkyni, stejně mu to štěstí nepřineslo, pod 50 se konečně dostal, ale  spíš bezchybnou pilotáží v alespoň slušném vzduchu.

               V pátém kole způsobil rozruch T.Winkler, když hvízdal v bublině se svým Shintem, sledován lačnými pohledy ostatních. Napětí jestli sekne nebo zaletí čas okolo 40 vyřešil velice překvapivě. V osmé zatáčce vytáhl brzdy a šel na přistání. Než pochopil křik okolostojících ať letí dál, že ještě dva průlety, uteklo hodně vteřin a tím i příček v pořadí. Hezky opět předvedl Stinga P.Stehlík a pojistil si stupně vítězů. O rozruch v depu se postarala juniorka P.Rejčová, když přetočila zatáčku na levé bázi a po větru přeletěla její Twigi naštěstí nad hlavami diváků a  zastavila se až o třetí brázdu. Trochu pocuchaná, ale naštěstí bez dalších škod na okolních modelech a soutěžících.

               Šesté kolo už bylo ve znamení slábnoucího větru, oblohy plné mraků a tím i chladnějšího vzduchu, pořadatelé rozhodli, že bude už poslední. Pod 50 jsem se dostal díky bublině už jen já a těsně nad 50 zůstali J.Pávkové a opět P.Stehlík. Sting měl prostě svůj velký den.

              

Vyhlášení vítězů tak probíhalo v humorném duchu za výkřiků jako „Dal jsem Trska!“ vzápětí „jo, dal jsem Baču!!“  a k

orunované Danem: „Dal jsem oba!!!“.  Stupně vítězů tentokrát nepatřily reprezentantům, ale modelům ze Sloupnice. První Sting Pavla Stehlíka, následovaný Sonetem mým a Jardy Pávka ml. a sbírku uzavíral Vašek Vojtíšek s ještě novotou vonícím Scoutem. O vyrovnanosti celého dne hovoří i to, že i Ivanka na 17. místě má přes 900 bodů

               Po namáhavém dni přišla večer zasloužená odměna v podobě soudku z Poličky a steaků z řeznictví Morávek. Doplněné ještě pěti PET lahvemi naplněnými v Ponorce dotvořily příjemnou atmosféru pro povídání o všem možném. Nejen o létání, ale také třeba o tom, že ženy mají práh úklidové bolesti mnohem nižší než my.

               Nedělní ráno nás přivítalo zataženou oblohou a větrem téměř po kopci. Okolo 9.h se objevili pořadatelé a vyčkávali jsme na otočku větru. Když nepřišla, rozlétali jsme na Písečné první kolo. Místo otočky přišel nenápadně déšť. První kolo jsme dolétali silou vůle, na konci kola V.Vojtíšek už doletěl jen díky pilotnímu umění a L.Horáček nedoletěl vůbec a po vývrtce zlámal spojku. V závětří jsme u kolem grilu jak dvanáct měsíčků přečkali přeháňku a další pokud odlétat kolo byl přerušen sílícím deštěm. Pořadatel rozhodl soutěž ukončit a výsledky vyhlásit z jednoho kola. Chuť si spravil T.Winkler, následovaný J.Šlikem a D.Vltavským. Pořadatel vyhlásil pohotově i cenu útěchy a L.Horáček si s potěšením odnášel novou spojku.

               Díky pořadatelům za pohodové oba soutěžní dny, nápor soutěživých svaholetců zvládli skvěle.

 

Foto najdete:

U Tomáše https://photos.google.com/share/AF1QipNLaHfHQMoNfzf-jl0dkj4tm6EMlftAKINO5R_9mAhd7o5HKO8eMIG1RwJ1flSEhA?key=dDJOWW1zS2hjb3VEem5Fd2FUbGpqdzdpd0t4eWdR

U Jirky  

 https://panaviatornado.rajce.idnes.cz/Soutez_F3F_30-31.5.2020/?utm_source=notification&utm_medium=email&utm_campaign=album-created

U Rogera https://rodzr.rajce.idnes.cz/F3F_30.5.2020/

 

P.S. Pondělní dovětek.

To jak Radek říkal že vidí v neděli sluníčko, tak to nebylo sluníčko ale shořel nám v chemičce při najíždění reaktor na lince 500, Rumuni blbě utáhli přírubu.

 

NockAlm Pokal 2018

Jarní část svahové sezóny pravidelně končí  rakouskou soutěží na Wollaner Nocku v Korutanech. Zatímco první nedočkavci po dálnici tou dobou míří už do Itálie či Slovinska k moři, my balíme péřovky a navlékací neprofuky kalhoty, abychom ve Villachu odbočili do hor a vystoupali do 2000m, kde sotva před pár týdny slezl sníh. Nejinak tomu bylo i letos a počet přihlášených dával tušit, že ve startovní listině bude čtvrtina Čechů a se Slováky už celá třetina. Dlouho dopředu Radek sliboval, že zajistí soudky Poličky a v kombinaci s grilem a steaky to bude prima akce jako v minulých letech. Vyrazili jsme s Radkem a hostem z našeho klubu Jirkou ve čtvrtek hned brzo ráno, abychom si stihli odpoledne ještě zalétat, pokud to podmínky dovolí. Cesta naloženým peugeotem ubíhala celkem hladce a tak jsme v 16h obtíženi vybavením přelezli poslední ohradník a zdravili se na SV svahu s rakouskými kolegy.  Větru bylo dost na bezpečné létání, tak jsme naladili naše stroje a o půl osmé ve sklánějícím se slunci už byli zmrzlí dostatečně. Bohužel Jirka z neznámých příčin ztratil po pár minutách vládu nad elektrifikovaným Ascotem a  odepsal křídlo. Ubytovali jsme se v naší mehrbettzimmer v podkroví Geigerhutte a šli havárii prodiskutovat nad goulasch suppe a bierchen.  Ostatní měli v plánu jet až odpoledne a než jsme všechno probrali, objevil se Vašek s Tomášem a Jirkou Součkem, následovaní  Danem s Andreou a Mírou s Evou, na shledání nezbytný welcome drink v podobě borůvkového likéru rozproudil diskusi, ale po druhé rundě jsme šli spát, čekají nás náročné tři dny.  Jak se ukázalo, někoho zvlášť.

Ráno nám paní domácí Bettina připravila tradiční královskou snídani, tak jsme hezky zaopatření  vystoupali na horní parkoviště u WalderHutte, kde jsme se zaregistrovali, dostali startovní čísla, svačinu a začali stoupat na hřeben, každý svým tempem, Radek jako obvykle vpředu. Tentokrát ho ovšem nehnala obvyklá touha vyzkoušet kopec mezi prvními, ale střevní potíže. Vysupěli jsme na kopec  a než pořadatelé postavili měření a báze, stihli jsme testovací let, abychom zjistili, že ačkoliv fouká a kopec je půlkilometrová díra, není možné nakládat mnoho. Startovní čísla jsme měli skoro po sobě 26-32, jen Vašek 19 a Míra č.2. Můj obvyklý cíl být ve výsledkové listině lepší než moje startovní číslo se zdál docela dosažitelný, jen Míru jsme si trochu dobírali, že se bude muset snažit. Vzal to vážně a v prvním kole v bublině opravdu se svým Pikem zazářil, vítr postupně slábl a termika začala oddělovat vyvolené. Kolem poledne přibývalo oprav a čekání na podmínky. Po druhém kole Míra zaujal první místo, Dan prohnal Pike taky slušným vzduchem a Radek už začal litovat, že nám je dohodil, dokonce Míru nabádal, jestli zase nechce létat s Judgem. Vítr chvílemi stávkoval, druhé kolo bylo nakonec rozděleno na dvě skupiny, třetí se nedolétalo a bylo zrušeno, protože některé modely málem skončily v údolí. Nakonec jsme byli rádi, že pořadatelé soutěžní den ukončili a mohli jsme dojít na parkoviště, dát soudek  chladit do potoka, postavit z aut vozovou hradbu, roztopit gril a dočkat se zasloužené odměny. Radek se stále trápil se střevy, cestou dolů zvažoval, že bude rovnou pokračovat na chatu. Na parkovišti zkusil nějaký medikament a posadil se k pípě, kde nám odborně točil jedno za druhým. Celý se rozzářil a chvíli se zdálo, že Lurdy budou mít konkurenci v NockAlmu a poličské pivo se bude prodávat v lékárnách, bohužel po pár hodinách se zázrak vytratil a přišla zvýšená teplota. Steaky osvědčené značky Morávek mizely rychleji, než stihly vystydnout. Příchozí návštěvy z Polska i Slovenska pomohly soudek vyprázdnit a tak nastal čas odjezdu na chatu, cestu už naše auta znají skoro zpaměti a cesta není rovně, což řidičům v tomto stavu vyhovuje.

                Sobotní ráno nás přivítalo vánkem, snídaně s hemenexem a opět na kopec , stejný jako včera. Bohužel se pořadatelům opět nechtělo až vzdálenější vrchol kopce, kde by možná byly podmínky lepší. Ráno ale bylo větru dost a začalo soutěžení, báze byly mírně pootočené a posunuté oproti pátku. Obloha se rychle zatáhla, tak se zdálo, že termika nebude tolik ovlivňovat výsledky, ale bylo to spíš naopak. Jen zima nám začala být obstojná a navlékali jsme na sebe postupně všechno, co jsme měli. Ani zprávy z domova, jak je tady horký víkend nás nějak nezahřály. První kolo začal zostra Jirka Souček  za 43, Dan čistě zaletěl v krásném vzduchu 40,7 a to už za celý víkend nepřekonal nikdo, i když Míra se snažil hodně se 41,1. Dvě kola jsme odlétali vcelku hladce, Míra opět bubliny při každém letu, jiní jako M. Ziegler nebo G. Steiner pokaždé vzduch sotva na doletění. Třetí kolo už bylo hodně oprav a čtvrté na hranici regulérnosti. Kolem 50 letěl ten, kdo to uměl a neměl vyloženě špatný vzduch, pod 48 ten, kdo měl bublinu. A kdo měl smůlu, ten byl rád, že po 70 sec. dá vůbec horizont. Štěstí přálo Tomášovi a Shinto rozdivočil na 42 (aby v následujícím letu nedal ani horizont), Radek se postupně propracoval okolo 3. místa, ale ve 4. kole musel dlouho čekat na startu, jeho střeva pracovala opravdu opět intenzivně a když se po letu konečně vyhrabal z údolí, přistál rovnou na cestu za bází, aby mohl rychle odběhnout. P.Zarfl to ohodnotil jako nenahlášené přistání před plotem a dostal nulu za let. No hlavně že se z toho nepo... Pořadatelé vyhlásili půl hodiny přestávku a jelikož podmínky se nelepšily, tak ještě další hodinu. Během té ovšem vítr zesílil, volné létání bylo hojně využité k řinčení zbraněmi. Po 16.h se opět začalo soutěžit  a v poměrně stabilním větru jsme odlétali hladce další dvě kola. Míra pořád upevňoval svůj náskok, pochvaloval si, jak Pike na Hodkovicích naladil a hlídal si soupeře na dalších místech. Díky dobrým vzduchům s úsměvem souhlasil, jen ať se lítá dál. Radek si jako náplast na nulu dopřál tisícovkou v dalším kole.  Kdo mohl, odcházel se dolů ohřát a kopec se vylidňoval. Chtěl jsem ještě zkusit naladění Stingera a tak nepospíchal. Než pořadatelé sbalili báze, obloha se vymetla a podvečerní slunce začalo hřát do zad, údolí sice ztmavlo, ale vítr pořád bez problémů nesl, tak jsem nakonec létal ještě další hodinu, zatímco ostatní už opékali špekáčky a vyprazdňovali druhý soudek. Kdo by ale odolal mít kopec pro sebe, v dálce Dolomity a Alpy okolo, skřivánčí zpěv a jinak krásný klid, to člověku nepřijdou důležité ani výsledky, body a vteřiny. Dole zábava v plném proudu, mimo špekáčků i grilované banány a hermelín, Zubrovka od Jurka už zela prázdnotou, pivo stále teklo, Vašek měl narozeniny a koloval sloupenský 40% kompot, který zřejmě konečně Radka vyléčil, hovory o všem možném, od vojny až po létání. Utkvěla mně jedna perla: „Až do svatby jsem myslel, že holky neprděj.“  Po dopití sudu a setmění cesta dolů, za volantem vždy nejzkušenější, t.j. majitel (což neznamená nejstřízlivější) ale dojeli jsme dolů v pořádku jako vždy. Pokračování v hospodě kolečkem borůvek a pivem si už oslavenec

Podrobnosti a další perly nechť zůstanou za vozovou hradbou.
nepamatoval, za to tvrdě spal až do rána, podobně jako ostatní členové podkrovního orchestru.

Nedělní ráno bylo opět slunečné a snídaně výborná, tentokrát i Radek zkusil víc než housky. Na kopci třetí den stejná situace, po ránu fouká, vše vypadá slibně, dnes i víc sluníčka a tím i tepleji. Začínáme první kolo, celkově již deváté. S Danem letíme první, jeho čas 56 překonávám v bublině 53 a mrzí mě dlouhé seknutí báze, přesto poměrně dlouho čas odolává, favorit Míra zapisuje 71 a vyrábí si let, který není škoda škrtnout, Radek jen mírně překonává můj čas, ale jako vždy se někdo najde, kdo zařízne všechny, tentokrát to byl brat Lubo, který časem 42 předčil i E. Ratha, druhého v celkovém pořadí. F. Prasch dostal sice mizerný vzduch, ale také opravu, tak se Radkovi vysmekl o pár vteřin lepším časem a upevnil si třetí místo. Druhé kolo se sice začalo, ale před polednem šel vítr na oběd a několik modelů mělo problém se z údolí vyhrabat zpátky, tak pořadatelé soutěž přerušili a kolo bylo zrušené. Ani po dalším čekání nebylo možné závodit, tak soutěžící nakonec jednohlasně rozhodli o ukončení soutěže a výsledky po 9. kole se staly definitivní. Pohled do výsledkové listiny vám prozradí, kdo měl při hlasování první ruku nahoře. V klidu jsme zabalili, sešli a sjeli z kopce, dali si sprchu, oběd, naložili všechno do aut ....a stále čekali na vyhlášení. Nakonec jsme se dočkali, na rozdíl od dobré poloviny soutěžících, kteří už odjeli. Nejrychlejší let soutěže zůstal Danovi a vyhlášeni byli 15. Tomáš, 14. Vašek, 12. Jirka, 10. Richard, 9. Dan, 4. Radek a po pěti letech opět na příčce nejvyšší Míra Trsek.   

V 15h jsme vyrazili na cestu domů, před setměním jsme byli v Mikulově a před půlnocí doma. Vydařený víkend, kdy jsme nejen závodili, ale i si užívali společnou zábavu a utužovali mezinárodní vztahy. Díky kluci i holky a za rok doufám zas.

Richard

Foto u Tomáše zde

Výsledky tady 

Video od Tadeje