Euro Raná 2016

                Už registrace na tuto soutěž naznačila, že konkurence bude velká. Během prvních deseti minut se zaplnilo 36 míst a ještě večer se začala plnit i čekací listina. Nakonec se sice na všechny dostalo, možná i díky tomu, že FAI začala vydávat licence, které se dají ověřit na Internetu a tak někteří neprošli sítem. S Tomášem jsme zvažovali jako každý rok, jestli jet už ve čtvrtek a nemuset (po zelené smršti spíš nemoct) vstávat. Nebo naopak večer v klidu zabalit, ráno muset vstát a přijet s čistou hlavou bez permoníků. Zvolili jsme druhou možnost, před devátou ranním deštěm a ucpanou Prahou dorazili do Skleníku pro startovní čísla a na krátké uvítání a breefing. Moje angličtina asi není dokonalá, když jsem slyšel, že na Písečnou Filip pojede „First“ a ostatní za ním, abychom příliš nezničili rozbahněnou cestu a pozemky. Touha po závodění zadržovaná celou zimu ale vykonala své a tak se za Mírou vyrobila celoevropská kolona, ve které byl Filip téměř „First“, ale od konce. Možná už tady je první náznak výsledku soutěže, aby se naplnilo biblické: „Poslední budou první.“

                 Na Písečné jsme byli brzo, bohužel vítr po postavení bází okamžitě zeslábl a mírně se stočil, tak pořadatelé báze přesunuli na východní hranu, aby je nakonec zase přestěhovali zpět a po několika drobných přeháňkách bylo možné začít soutěžit. SV vítr, vlhko a zima postupně zchladily vášně, Franz Praschměl tu čest každé kolo začínat a jeho čas 67 naznačil, že to nebude velká jízda, chvíli po něm Philipp ukázal, že to jde i za 53 a když pak Lukas letěl 75, bylo skoro všem jasné, že je jedno, kdo byl první na kopci, ale záleží na tom, koho si kopec vybere mezi vyvolené. Smůlu měli na konci kola Jarda Pávek st. a G. Steiner, kterým přestalo foukat, ale ne tak dlouho, aby to dalo 20sec. v kuse. Oba nedokončili let a přistávali pod kopcem.  Druhé kolo bylo podobné jako první, jen šťastlivci se mírně obměnili. Je zajímavé, že smolaři na konci zůstali, vznikla trochu debata o možné opravě G.Steinera a trochu napjatá atmosféra. Nutno pochválit Filipa, že i tuto těžkou pořadatelskou chvíli ustál se ctí. Navečer jsme promrzlí opustili Písečnou s nadějí, že zítra bude na jižním prosluněném svahu Rané lépe. Večeře v Ponorce, posezení ve Skleníku už ne tak bouřlivé jako předchozí večer (aby byly síly na příští banketový večer).

                Sobotní ráno s ojíněnými skly na parkovišti, mlžným oparem a JV větrem nás vyhnalo bez váhání na svah nad lomem. Při výstupu jsme zkoumali, o kolik hora přes zimu zase vyrostla, že se na ní stoupá hůř než na podzim. Hned po rozpuštění mlhy, když se vítr stabilizoval, se začalo soutěžit. První lety naznačily, že kdo chce pomýšlet na dobrý výsledek, musí letět kolem 50, nejlépe pod. Předpokladem je ovšem zvládnout šikmé báze, kde zvlášť levá je proklatě daleko a nevykoledovat si bezpečnostní linii. Startéři si psali čárky zpočátku přímo hráběmi. První kolo vyhrál opět Philipp s časem 47, druhé už se zrychlilo, náš Míra a Filip 42, ve třetím D. Perlick 40 a ve čtvrtém se Lukas svezl za 39, což byl nejlepší čas soutěže. Zajímavé bylo pozorovat, jak se kdo vyrovnává s přistáváním, které na Rané není zvlášť pro nováčky jednoduché. Sice všichni měli instrukce, že nejlepší je traverz po hraně a dosednout do travnatého koutku, přesto hledači nových cest přistávali v DS ze severní strany na šílené rychlosti, padali na klapkách do šípků, či otloukali modely o kameny v trávě nad lomem. 

I když se blížil čas banketu, podmínky byly stálé, lom nahřátý a tak jsme s Tomášem ještě využili chvíli, kdy bylo na kopci volno a zalétali si pro radost v zapadajícím Slunci společně s padáky a jedním ASW. Zkoušeli jsme i pózování pro fotografa, DS a prostě si hvízdali pro radost rychlostí, která nám nebyla dopřána v soutěžních letech.  Dolů nás donutila sejít jen vidina dobrého jídla. 

Banket nezklamal jako každoročně, jen byl letos bez taneční vložky, což někteří ocenili upřímně, jiní naoko. Rozhodně bylo víc času na povídání a probírání výsledků, které vzhledem k předpovědi na neděli zdály se být definitivní. První Lukas, druhý Filip, třetí Philipp.

Jenže nedělní ráno ukazoval měřák ve Skleníku JV 5-7m/s, tak Radek a já, (kteří jsme se nějak nemohli smířit s dosavadními výsledky) jsme vyrazili na vrchol zkusit, jestli měření nelže. Opravdu se dalo letět i s mírným balastem a tak i ostatní se začali trmácet vzhůru. Než se začalo soutěžit, vítr mírně zeslábl, ale podmínky stále byly, tak začalo další kolo. A děly se věci. Nejlepší čas zapsal smolař z prvního dne G.Steiner, kolo vyhrál časem 47, hned za ním J. Vaněk s časem 49, (možná si kopec spletl Scary s tou endemitickou). Krok s nimi držel Filip a pozici začal ztrácet Lukas. Poslední kolo přineslo ještě větší překvapení, vyhrál ho totiž místní matador Jarda Pávek st. časem 51. A tak oba smolaři z prvního dne dostali vynahrazeno všechno i s úroky. A pak, že spravedlnost na kopci neexistuje :-) Obě kola také byla ve znamení pravidla horizontu, ne každému se vyplatilo tlačit až do desátého průletu, bylo vidět několik zoufalých pokusů stoupání až do pádu, aby nekompromisní (ale spravedliví) rozhodčí byli uspukojeni alespoň na zlomek sekundy. Ono těch přihlížejících kontrolujících (polských i německých) očí bylo okolo dost.

Po sečtení všech kol si nakonec Filip polepšil a posunul se na první místo před Philippa, o třetí místo si rezolutně svými výkony řekl D. Perlick a favorit Lukas s nejrychlejším časem bohužel skončil smutně pod stupni vítězů. Vyhlášení vítězů u Skleníku bylo netradičně česko-německy, kdy čeština stačila nám, Slovákům a Polákům. Fero překládal do němčiny a zároveň mohl předat první cenu Filipovi. Určitě si ji zasloužil včetně potlesku nejen za bezchybné létání, ale i za krásný víkend, který všem účastníkům připravil. Díky jemu i všem jeho pomocníkům.

 
Richard Kohl

Oficiální výsledky

           Tomáš Winkler Foto Video 

           Fero Ruisl  Foto

P.S. Omlouvám se, že publikuju tak pozdě, ale řešení pracovních i osobních problémů mně bere dost energie a to se pak špatně píše.

Chotěboř 2016 jaro

Na Bílou sobotu se opět roztočil kolotoč soutěží F3F, jako tradičně v Chotěboři. Ráno bylo opravdu bílé, na Malé bouli už od rána trénoval místní Karel Krajník s bílým EPP DG v bílé mlze. Jen bílý sníh letos chyběl. Postupně přišlo čtrnáct soutěžících a odešla mlha, kterou nahradily nízké mraky a občasné mrholení. Zahřívali jsme se vzájemným špičkováním, které už nám od podzimu chybělo a navlékli na sebe vše, co se dalo. Testovací plouživé lety byly čím dál rychlejší a tak se o půl jedenácté začalo soutěžit. V prvním kole od počátku časy spíš pomalé, až Míra v bublině zazářil časem 54. Trochu se obával o svou tisícovku, když letěl Radek, ale ten seknutím odevzdal vítězství v kole právě Mírovi. Ve druhém kole zazářil Tomáš v premiéře s novým Shinto, Míra i Radek si užili normální bezbublinový vzduch a deprese začala padat na mistra republiky, který se ne a ne dostat pod 80 a na záda už mu pomalu začínala dýchat balzová Čejka a EPP DG. Od třetího kola už se ale vše začalo vracet ke starým pořádkům, Radek kolo vyhrál, Zdeněk se konečně svezl a zjistil, že model není poškozený přes zimu od myší ani žárlivý na kytaru. Míra, ačkoliv si přišel jen zalítat s kamarády na kopci, sčítal bodíky. Ve čtvrtém kole začal závodit a ačkoliv měl krásný vzduch i nálet, jeho fungl nový Pitbull zmizel pod hranou a přes všechna očekávání se po několika vteřinách už neobjevil. Tak se Míra se slovy "...jsem říkal ať éro vyfotíš už před soutěží", nevěřícně šel podívat, jestli nové éro právě pokřtil nebo už i pohřbil. Naštěstí mu pořadatelé pomohli špici ze země vytáhnout a mimo drobné pohmožděniny byl Pitbull v pořádku pokřtěný, ani nebylo třeba řešit, kde je před servy a kde za nimi. Sílící boční vítr byl osudný i pro Čejku a DG, které úlohu nedoletěli. Za to Tomáš opět vytáhl drápky a kolo vyhrál. Mraky se zvedaly, občas vykoukla i modrá obloha a tak se mrznoucí pořadatelé uvolili ještě odlétat páté kolo. To bylo poměrně vyrovnané a pozice na předních místech se ještě upevnily.  Takže vyhrál Radek Plch, druhý Míra Trsek a třetí já těsně před Tomášem a Tondou Hlavsou. Vyhlášení proběhlo pod kopcem a to už nesměle vykukovalo slunce, ale vítr se stáčel k SZ. Díky pořadatelům za pohodovou soutěž, kterou přes obtížné podmínky bez zádrhelů uspořádali, budeme se těšit na podzimní.
     Po soutěži jsme ještě v Pardubicích okoukli kandidáty na reprezentační softshell bundy, aby se konečně hlasování pohnulo z místa. Fotky najdete v galerii u Tomáše Winklera Výsledky snad také budou.

Richard Kohl.