Almenland Race 2016

Plankogel

Už od vydání euro kalendáře jsme měli dilema, jestli  o posledním květnovém víkendu na sever do Dánska nebo na jih do Rakouska. Některým to vyřešila neúspěšná registrace, někomu se prostě v horách líbí víc. Ve čtvrtek po poledni jsme vyrazili Vašek Vojtíšek, Dan Vltavský a já směr Vídeň a Gratz, abychom před osmou konečně viděli Almenland. Po ubytování v osvědčeném penzionu Kornreiterhaus jsme šli prozkoumat protější restauraci a pozdravit ostatní kolegy. Společenskou část soutěže jsme zvládli výborně, pak ještě potrénovali na pokoji a nad ránem šli spát. Vítejte na svahu.

Fouká    ...shora dolů ;-)

Předpověď  moc větru neslibovala, po oficiálním zahájení na Stoakogelhutte jsme se pěšky přesunuli na jižní svah, kde se létá nad údolím katolicky nebo dynamicky  za stromy. Bohužel vítr byl jen slabý, tak do 12h bylo jen volné termické poletování. Pak vítr zesiloval a začaly pokusy o soutěžní lety. Více bylo oprav než platných výsledků, hlavně proto, že pokud pilot dostane otázku Refly or not? ještě před náletem do báze, když neví jaký tam na něj čeká vzduch, tak si opravu vezme, aby neriskoval, že bude muset odploužit deset průletů v neregulérních podmínkách (čti sr... ch) Časy se pohybovaly od 52 do 80 sec, jen Dan si zařádil v bublině a utrhl se za 42. Pak ovšem pořadatelé přišli s tím, že pokud je víc než polovina oprav, kolo se ruší. Po dohadování, jestli je tím myšlena oprava nebo nula nakonec byla půl hodinová pauza a kolo zrušeno stejně.

 Po pauze jsme začali znovu, po mém letu opět pořadatelé rozhodli půl hodiny počkat, izolepou zrušit měření směru větru a kolo restartovat. Letím hned na začátku, podmínky nic moc, tak se ani příliš nesnažím nic hrotit s tím, že se to stejně nebude počítat. Jenže chyba, do třetice už se let počítal, vítr zesílil a tak se postupně časy lepšily a kolo odlétalo téměř bez oprav. V druhém  a třetím už jsou podmínky stabilní, takže někdo má bublinu a letí za 40, jiný nemá a letí 55. Vítejte na svahu.

Po třech kolech vítr opět zeslábl a tak byl soutěžní den ukončen, všichni se začali vytrácet, až nakonec zbyl krásně nahřátý kopec se zbytky větru, kde jsem si mohl natrénovat létání v DS za stromy, abych byl na další den lépe připravený. Dan už měl natrénováno z Braunsbergu a Vašek řešil, jak vysvětlit bázovým rozhodčím, že když točí, tak mají zvonit, jinak poseká. Za celý den jsme se  odměnili dobrou večeří a pod obrazem tetřeva vzpomínali, jak se daří ostatním v Dánsku. Vyslali jsme signál, že Dan a Vašek okupují 13. a 14. místo, já v závěsu 20. To naše reprezentace na severu zářila o něco víc, ovšem s nadějí, že zítra bude líp jsme šli spát.

Sobotní ráno bylo klidné, podmínky podobné jako v pátek, jen vítr byl víc zleva a tak pořadatelé posunuli bázi výš vpravo podél silnice. Po půl třetí se opět začalo soutěžit, vítr sílil a konkurenceschopné časy byly jedině pod 50. V prvním jsem měl štěstí na vzduch a odlétal za 46 v bublině před kopcem, ve druhém za 40 za stromy. Dan byl v obou kolech ještě o vteřinu rychlejší, ve třetím zaletěl slušný standard, bohužel vítr zvadl, jako když utne a několik nás posledních dolétávalo už v úplně  jiných podmínkách ovšem s naloženým modelem. Vašek experimentoval s létáním v barokním stylu (na každé straně báze se udělá ještě jedna proti zatáčka) a vysloužil si přezdívku Mr. Cutter. Jak jsme zjistili, neposekal pouze ve včerejším zrušeném kole, zato v některých i násobně.  Zatímco já jsem si ještě zalétal na vyprázdněném svahu, Dan s Vaškem šli zkonzultovat výsledky v horní chatě, po pivu a dvou slivovicích už zavládla dobrá nálada, Dan se posunul o pár míst, já se posunul o jedno a na moje uprázdněné se zahnízdil Vašek. Posun dopředu tímto způsobem mě teda vůbec netěšil. Na večeři jsem je odvezl stejně jako včera, jen s tím rozdílem, že vystoupili rovnou u hospody. Opět dobrá večeře, jagermeister a objevování tajů němčiny. Ta nezná slovo schwestken ani sliwowitz, ale za to zwetschke je to správné. A tak jsme procvičovali výslovnost při objednávání. Vítejte na svahu.

Česká a Slovenská výprava

Bejci

Nedělní ráno mělo být větrnější, tak jsme se po snídani sbalili a plni očekávání vyrazili na kopec, kde ovšem foukalo zprava přes sousední hřeben. Podmínky byly opravdu turbulentní, pár lidí zkoušelo svahovat, což se sice třeba chvíli dařilo, ale vzápětí to byl boj o život. Ani Siggi nehobloval svah dlouho a to už je co říct. I když možná taky proto, že se srazil ve vzduchu s jiným modelem. Opět nastalo vyčkávání, pokus o soutěžení a po pár startujících další čekání. Okolo druhé se směr srovnal a vítr zesílil, takže se začalo soutěžit, Dan se v dobrém vzduchu dobře svezl po obě kola, já ve druhém a i Vašek si spravil chuť v druhém letu v pěkné bublině. Dokonce i přestal sekat a chytil správný rytmus. O zábavu se postarali v neděli jiní. Nejprve FS Pala Rebroše v pravé deváté zatáčce zavrtal a zmizel pod hranou, když se pak objevil ještě letící FS, diváci tleskali na otevřené scéně. Franz Prasch poslední let odlétal ne osmičkami, ale ovály, kdy se nořil na jedné straně pod stromy a na druhé letěl nad údolím. I se seknutím mu to dalo 46. Mistrovský kousek ovšem předvedl Martin Ziegler, když sekl v osmé zatáčce, vrátil se a v předposlední bázi dělal výkruty a konec soutěžního letu asi samou radostí na zádech. To zvoníka tak zmátlo, že zapomněl zvonit a Martin dostal opravu. Nutno dodat, že měl pak o něco horší vzduch, tak si moc nepomohl. Vítejte na svahu. 

Osmým kolem skončila celá soutěž, kde se vítězem zaslouženě stal bezchybně létající Philip Stary, druhé místo obsadil Vlado Šimo, kterému se také dařilo letět skvěle a na třetí se prodral snaživý Siggi Schedel. My jsme se posunuli  kousek dopředu, Dan 11., já 15., Vašek 16. Za házení si ale vysloužil velký potlesk a někteří piloti mu za tři dny dobrých služeb věnovali svoje lahve štýrského vína. 

I to patří k dobré reprezentaci a  i když jsme nebyli na bedně, rozhodně   jsme se neztratili. Létání na jižním svahu v DS za stromy vyžaduje letět přesnou stopu, dobrý odhad vzdálenosti od kopce i vrcholků, k tomu trefit báze a ještě aspoň trochu dobrý vzduch. Pak je to ovšem pořádná jízda a při časech okolo 40 dobrý adrenalin. Přistávání je tam taky složitější, buď odejít cca 100m za bázi a přistát do nerovného terénu bez kamenů (pokud ovšem zde zrovna nebyly krávy) nebo vystoupat na břeh na silnici, tu přejít a dalších cca 50m na plochý travnatý vrchol nad silnicí. Při rychlých časech bylo ve vzduchu 3-5 modelů, tak stále řídit ten svůj, nemotat se v bázi, nespadnout v závětří, netrefit kámen a to vše s naloženým érem bylo někdy  docela složité. Tento úkol, vrátit se s použitelným érem jsme splnili také.  Za čtrnáct dní nás čeká Wollaner Nock, tam už pojede kompletní výprava, tak doufám, že bude v podobně pohodovém duchu.
Díky za pohodový víkend, Richard.

Stupně vítězů

Tady najdete výsledky