Trénuje se na všech kopcích

   České soutěže mají teď chvíli pauzu, ale stíhači nespí. Zatímco Jirka Souček a Michal Homola zdolali Krkonoše a byli soutěžit v Polsku na Poháru J. Grochota . Radek Plch se chystal za humny a trénoval DS (Dynamic Soaring) za stromy, aby mohl konkurovat Lucasovi. Míra s Danem neváhali a jeli trénovat rovnou na Braunsberg. Zde jejich zpráva.

Tréninková neděle na Braunsberku.

24. 4. 2016

Nestává se často, že bychom v sezóně měli dva víkendy po sobě bez soutěže, ale letos se to nějak povedlo. Když jsem se loučil na Raný s Danem, zeptal jsem se ho, co budeme dělat o dalších víkendech a odpověď zněla jasně – uvidíme podle předpovědi.

V pátek jsem studoval předpověď větru na víkend a hned jsem měl jasno! Braunsberk, SSV 10-15 m/s, 9°C, polojasno. Zalítat si na stejném kopci a za stejných podmínek, na kterém se zaletěl světový rekord, to byla prostě výzva! Zavolal jsem to v pátek Danovi a udělal mu jednoduchý návrh a bylo.

V neděli ráno jsem Dana naložil a před 12 hodinou jsme už byli v Hainburku pod Braunsberkem. Nahoru se ale vyjet nedalo, protože cedule „zákaz vjezdu“ s policejní hlídkou byl opravdu velký oříšek. Ten den se tam totiž konal závod veteránů do vrchu. Dan při pomyšlení, že půjdeme nahoru pěšky, zezelenal, jako jeho Pitbull. Barva se mu vrátila po zhruba 100m chůze po úzké pěšince. Nakonec jsme zjistili, že to zas tak hrozný nebylo. Shodli jsme se na tom, že na Ranou je to horší. Až mnohem později jsme ocenili to, že byl kopec vlastně zavřený! Nikde žádní turisti, co bychom je mohli trefit a hlavně ani žádný místní modelář. Prostě čisté nebe i kopec.

To, co slibovali v předpovědi, se do nejmenšího detailu vyplnilo! Dan se odhodlal letět jako první. Po zběsilém startu, kdy se model těžký 4,5 kg hází do rotoru za stromy, Dana přepadla adrenalinová euforie! Pepík (zelený Pitbull) lítal jako utržený ze řetězu a při občasných poryvech větru nám společně asi třikrát pořádně zatrnulo, protože rozdíl mezi tím, že letadlo letí dál nebo se rozbije na prach o zem nebo stromy, byl neskutečně malý!

I já jsem si vychutnával svou porci adrenalinu a učil se pěkně dělat zatáčky, aby nás vítr pěkně urychloval. Občas se to dařilo, občas jsem vypadl z rytmu, ale o tom právě toto lítání bylo. Vyzkoušet si to „v klidu“. I když o klidu se asi moc mluvit nedá, protože občas jsem nevěděl, jestli se mi klepou ruce zimou nebo právě obdrženým stresem. Každý jsme odlítali něco málo přes dvě hodiny. Kolem 16 hodiny dorazili kluci z Rakouska a Slovenska, tak už tam bylo husto. Filip a David Starý s Martinem Zieglerem nám ukázali, jak to lítají místní borci. Je fakt, že jim to šlo o poznání lépe, ale nám radost z našich výkonů zkazit nemohli.

Bylo na čase jet domů. Sbalili jsme své „celé“ miláčky a vyrazili dolů k autu. Přesně v 17 hodin jsem práskl do koní a před desátou jsme už byli plný zážitků ze suprového lítání, doma.

Už se těšíme, jak naše tréninkové úsilí zužitkujeme od 6. do 8. 5. 2016 při soutěži, kdy bude foukat JV, 2 – 3 m/s! J

Odkaz na video:

https://youtu.be/8viwxidaDhw

Žďár n. Sáz. jaro 2016

 
Zpráva od Tomáše:

   lítali jsme na malé bouli, ráno jsem tam dorazil první, vyjel nahoru a zablátil auto jako obvykle, ráno bezfuk, tak jsem lítal s házedlem. Po desáté když všichni dorazili, tak se přeci jen rozfoukalo na 3 - 8 m/s ,vítr byl dost nestabilní, ale lítat se dalo. Jelikož nebyl nikdo z obvyklých vrhačů, tak většinu házel Zdeněk a občas i já, i když mě říkali ať to klouznu .Občas jsme přerušovali kvůli větru buď síla nebo i směr a kolem třetí jsme končili s 5 koly. Zdá se, že Shinto se pomalu dostává ze záběhu a byl jsem s ním spokojenej - nevrtalo ,nesekalo :-)

bohužel po sobotních házedlech jsem zapomněl foťák doma, tak  jen výsledovka mobilem.

Nové Město n. Mor. jaro 2016

Třetí dubnový víkend byl nabitý svahovými soutěžemi a díky neorganizaci soutěží v kalendáři musel každý řešit dilema, jestli na sever (Ranou) nebo na jih (Vysočinu). Jelikož bližší košile než kabát a krajina je kolem Jimramova krásná, zamířil jsem na jih. Sice jsem ráno při pohledu na radar trochu zaváhal, ale za Poličkou už byla modrá obloha a „na polínkách“ se blýskala reflexní plástev Radka a mistrovské pruhy Zdeňka. Zalétali jsme si ještě před soutěží, na nějaké velké nakládání to nebylo a první soutěžní lety to potvrdily. Kopec si vybíral svoje tváře, zdálo se, že trénink se vyplatil Radkovi i Zdeňkovi, Tomáš Humpolec jim skvěle sekundoval, podpořen bublinami, jak se na domácího sluší.  

V dalším kole přišlo překvapení, když Radek po startu úspěšně vyklesal a po náletu do báze přistál za 4sec, nedoletěl ani do první zatáčky.  Dožadoval se sice opravy, což rozpoutalo debatu, ale pravidla na takovou situaci prostě nepamatují a řešením by bylo, aby startér měl pravomoc opravu udělit (což by mohlo znamenat nekončící dohadování všech, co neměli bublinu). Svezl se tentokrát Jarda Kaplan a opět Tomáš Humpolec vodil Nixe ve výškách, kam se někteří ještě vůbec nedostali. Ve třetím kole zazářil Karel Faltus, který let 49s zakončil vítězným stoupavým půlvýkrutem, rychlejší byl jen Radek zřejmě nulou nabuzený, Tomáš opět skotačil v bublině, což už ostatním začínalo být nápadné. Když v dalším kole ještě navíc všechny deklasoval časem 45s,  bylo jasné, že je to dnes jeho den. Radek si odploužil zas pro změnu jeden let za 64, nade mnou se slitovali a povolili opakování startu, tak jsem se svezl aspoň jednou za 53. Páté kolo patřilo zkušeným, Honza Plch, Karel Faltus a Tonda Hlavsa se rozvášnili za 47-49, nestačil na ně ani Radek a Tomáš konečně dostal normální vzduch. Šesté kolo už vítr vadnul a stáčel se zprava, kolo vyhrál Radek za 52s, zle na něj ale dotíral poslední prkýnkový mohykán Zdenda Kincl  za 53,8s.

 Strach všem divákům nahnal Karel Faltus, když radostí, že doletěl, zopakoval vítězný výkrut, tentokrát ovšem bez valné rychlosti a hlavně v přízemní výšce. Naštěstí nebyla tráva vysoká a tak se jen pro své lesní Dingo prošel téměř k lesu. 

Poslední kolo bylo už spíš jen boj o přežití v bočním větru, tam je Radek jako doma a i když se opět pokoušel získat opravu tentokrát pod záminkou traktoru na bázi, kolo vyhrál a potvrdil tak i celkové vítězství.

                Soutěž byla v pohodovém duchu a snad každý se svezl v dobrém vzduchu, někdo vícekrát, jak to tak bývá. Při absenci notorických vrhačů jsme se se Zdeňkem rozdělili a odházeli soutěž ve dvou, v tomto směru nám sedm kol docela stačilo. Po vyhlášení vítězů jsme se chvíli pokoušeli povozit v termice, ale vzduch byl dost nevyzpytatelný, tak jsme raději zamířili na kafe do Jimramova k Broučkovi, abychom zhodnotili dnešní výkony. Díky pořadatelům za pěknou soutěž a všem za fajn sobotu.

Richard Kohl.