Trénuje se na všech kopcích

   České soutěže mají teď chvíli pauzu, ale stíhači nespí. Zatímco Jirka Souček a Michal Homola zdolali Krkonoše a byli soutěžit v Polsku na Poháru J. Grochota . Radek Plch se chystal za humny a trénoval DS (Dynamic Soaring) za stromy, aby mohl konkurovat Lucasovi. Míra s Danem neváhali a jeli trénovat rovnou na Braunsberg. Zde jejich zpráva.

Tréninková neděle na Braunsberku.

24. 4. 2016

Nestává se často, že bychom v sezóně měli dva víkendy po sobě bez soutěže, ale letos se to nějak povedlo. Když jsem se loučil na Raný s Danem, zeptal jsem se ho, co budeme dělat o dalších víkendech a odpověď zněla jasně – uvidíme podle předpovědi.

V pátek jsem studoval předpověď větru na víkend a hned jsem měl jasno! Braunsberk, SSV 10-15 m/s, 9°C, polojasno. Zalítat si na stejném kopci a za stejných podmínek, na kterém se zaletěl světový rekord, to byla prostě výzva! Zavolal jsem to v pátek Danovi a udělal mu jednoduchý návrh a bylo.

V neděli ráno jsem Dana naložil a před 12 hodinou jsme už byli v Hainburku pod Braunsberkem. Nahoru se ale vyjet nedalo, protože cedule „zákaz vjezdu“ s policejní hlídkou byl opravdu velký oříšek. Ten den se tam totiž konal závod veteránů do vrchu. Dan při pomyšlení, že půjdeme nahoru pěšky, zezelenal, jako jeho Pitbull. Barva se mu vrátila po zhruba 100m chůze po úzké pěšince. Nakonec jsme zjistili, že to zas tak hrozný nebylo. Shodli jsme se na tom, že na Ranou je to horší. Až mnohem později jsme ocenili to, že byl kopec vlastně zavřený! Nikde žádní turisti, co bychom je mohli trefit a hlavně ani žádný místní modelář. Prostě čisté nebe i kopec.

To, co slibovali v předpovědi, se do nejmenšího detailu vyplnilo! Dan se odhodlal letět jako první. Po zběsilém startu, kdy se model těžký 4,5 kg hází do rotoru za stromy, Dana přepadla adrenalinová euforie! Pepík (zelený Pitbull) lítal jako utržený ze řetězu a při občasných poryvech větru nám společně asi třikrát pořádně zatrnulo, protože rozdíl mezi tím, že letadlo letí dál nebo se rozbije na prach o zem nebo stromy, byl neskutečně malý!

I já jsem si vychutnával svou porci adrenalinu a učil se pěkně dělat zatáčky, aby nás vítr pěkně urychloval. Občas se to dařilo, občas jsem vypadl z rytmu, ale o tom právě toto lítání bylo. Vyzkoušet si to „v klidu“. I když o klidu se asi moc mluvit nedá, protože občas jsem nevěděl, jestli se mi klepou ruce zimou nebo právě obdrženým stresem. Každý jsme odlítali něco málo přes dvě hodiny. Kolem 16 hodiny dorazili kluci z Rakouska a Slovenska, tak už tam bylo husto. Filip a David Starý s Martinem Zieglerem nám ukázali, jak to lítají místní borci. Je fakt, že jim to šlo o poznání lépe, ale nám radost z našich výkonů zkazit nemohli.

Bylo na čase jet domů. Sbalili jsme své „celé“ miláčky a vyrazili dolů k autu. Přesně v 17 hodin jsem práskl do koní a před desátou jsme už byli plný zážitků ze suprového lítání, doma.

Už se těšíme, jak naše tréninkové úsilí zužitkujeme od 6. do 8. 5. 2016 při soutěži, kdy bude foukat JV, 2 – 3 m/s! J

Odkaz na video:

https://youtu.be/8viwxidaDhw