pátek 1. ledna 2021

Nejistá sezóna 2020

 

    
Když jsme se v lednu probouzeli ze zimního spánku a snažili se rychlou F5 dostat na startovní listiny oblíbených soutěží, nedovedli jsme si ani představit, že s námi může něco tak snadno zamést. V nadějně vypadajícím kalendáři začaly zavřené hranice a zákazy všeho postupně rušit jednu contestovou soutěž za druhou, nakonec ani jarní národní soutěže nebylo možné odlétat. Najednou obvyklé jarní dilema který víkend kam jet, kolik dovolené je potřeba a kdo zajistí ubytování nahradila jen jediná otázka. Bude vůbec soutěž a bude možné se jí zúčastnit? Naděje padala jedna za druhou, naše oblíbené Vosgess zrušené, skvělé Rakousko taky, Slovinsko odložené na podzim… První soutěží, kde se většina svahové komunity sešla byla Raná na konci května. Vzali jsme soudek Poličky, gril a steaky jako by to bylo do Slovinska a rozbalili tábor pod Písečnou. První den fajn soutěž, s netradičním obsazením bedny, druhý den bohužel přerušený deštěm a soutěž ukončena předčasně. Domů se mně nechtělo, tak jsem si dal ještě dvě hodiny na SZ svahu Rané, krásná jízda ve větru za frontou. Více už jsem psal tady https://kopcolety.blogspot.com/2020/06/promorovani-na-rane.html 

Fotky u Tomáše:


https://photos.google.com/share/AF1QipNLaHfHQMoNfzf-jl0dkj4tm6EMlftAKINO5R_9mAhd7o5HKO8eMIG1RwJ1flSEhA?key=dDJOWW1zS2hjb3VEem5Fd2FUbGpqdzdpd0t4eWdR




 
  


Letní soutěže ve Francii a Španělsku spojené s dovolenou bohužel neabsolvovali ani nejskalnější z nás a doufali jsme v lepší podzimní nadechnutí. Nejdřív nám nepřál vítr, odlétala se jen kvalifikace v Novém Městě a už bylo mistrovství republiky na Rané. Jeho první den proběhl ve Skleníku jako pivní 14h maraton, protože předpověď se prostě nemýlila. Jedinou přestávkou bylo grilování steaků na parkovišti a pak zas hurá do sucha a tepla hospody. Druhý den byl už soutěžní na Bečově v mírném větru. Excelentním a zaslouženým výkonem si mistrovský titul odnesl Dan Vltavský, ostatní jen mlsně koukali na jeho vzduchy. Prostě mu to přišlo a nenechal nic náhodě. Když i škrtaný výsledek je 1000, tak co ještě dodat. Snad jen Plačkovo, „…a to kdyby mně to přišlo“ 😉   Další na bedně byli trenér Filip Kalenský a Vašek Vojtíšek, který testoval zbrusu nový stroj ( a u toho opět poctivě odházel přes polovinu startů). Za zmínku stojí také nový nájemce luk, který na Bečově pase kozy a ovce. Nejen že nás nevyhodil jako nezvané hosty, ale navrhl modelářům, ať si zařídí klíč od branky a hlavně ať neničí oplocení a chodí brankou, jinak nemá žádný problém. Doufejme tyto dobré vztahy nikdo nezkazí.

               Foto opět u Tomáše https://photos.google.com/share/AF1QipMxiHnviEVRYSvQoZmthHVRR8-djS0gUoCs56lTCTHW5VJsvXzIvWJ8NJFixJ2tDQ?key=N01zUlFVb1RXNlRCOHlBbXhyZG5RWXQxTWJydkFR  a podrobnosti u Jirky https://f3x.mypage.cz/

               Koronavirová situace houstla, mistrovství světa ve Francii bylo zrušené, soutěže na Rujáně i ve Slovinsku začaly být nejisté a předpověď na víkend excelentní. Proto jsem uspořádal s Jirkou Součkem ještě naše odložené soutěže ve Sloupně u Chotěboře. Tentokrát pouze jednodenní, dvě soutěže v jeden den. Foukalo už od rána, moc nás nebylo a střídali jsme se na bázích, jak už jsme zvyklí. Obě soutěže měly 10 kol, soutěžících postupně ubývalo, protože létání a přistání s naloženým érem ve větru přes 10m/s bylo opravdu jen pro znalé. Navíc já měl tentokrát opravdu štěstí na neviditelné dráty VN. Poprvé jsem se po nich projel se Sonetixem, nula za let, vteřiňák, ale dobrý. Podruhé opět nula, ale nalomený trup, blbý. A do třetice jsem Pike zavrtal v plném kvaltu a udělal ho hvězdicí o kopec komplet skládací do kufříku. Hrdinská smrt, možná ještě nějaký mosazný balast na kopci zůstal. Tak jsem se dál mohl už věnovat pořadatelské činnosti. Výsledky byly vyrovnané, v každé části bylo pořadí jiné a někomu se dařilo na začátku, jinému ke konci. Je vidět, že první desítka je vyrovnaná a vzájemné přátelské hecování pomáhá všem vydat to nejlepší i celkově se posunout vpřed. Pokud se někomu zdá, že deset lidí na kopci někde u vodárny je lokální pouťovka, tak jen připomenu, že fučelo 10-15m/s, časy byly okolo 40 sec, naloženo na 4kg, v jednom dni 20 kol a účastníci mají doma nejméně tolik pohárů z mezinárodních soutěží jako bylo kol. A bitka to byla do posledního dechu, nikdo nenechal ani vteřinu navíc než musel. Nevěděli jsme, že to byla pro nás poslední letošní soutěž a rozloučení se sezónou. Díky za ni a pohodovou atmosféru všem zúčastněným.    

               Fotky opět u Tomáše:

https://photos.google.com/share/AF1QipPwstGO0zc1-ML5r4CBBh09jXscxM7yNX25VBnrCaSz0qU1YUZ1_5-XiNBkPbB_1A?key=NmF2OWhzN0tBZUlLV29zOFQ3am5qanUzVXNBcUp3  

                 Doufejme ta příští bude lepší a zase se podíváme na naše oblíbená místa v Alpách nebo u moře. A budeme se moct setkat s podobnými blázny z celé Evropy, kterým učarovalo hvízdání ve větru na svahu. 

Mějte se fajn a bez virů, Richard.